Milčice jsou menší středočeskou obcí s historickou návsí plnou zeleně, krásnou přírodou v okolí - třeba u místního rybníka, s několika pozoruhodnými stromy a v neposlední řadě zajímavou Expozicí o minulosti a současnosti naší vísky. Jistě jste slyšeli třeba o písmákovi F.J. Vavákovi, kteří žil právě u nás v Milčicích. V Čermákově statku č.p.8 kdysi přebýval také K.H. Borovský.

Milčice jsou zastávkou č. 8 regionálního projektu Tajuplná místa Podlipanska, který organizuje MAS Podlipansko, o.p.s. Naučná tabule informuje návštěvníky nejen o významném milčickém písmákovi Františku Janu Vavákovi, ale také o místní pověsti. Milčice leží také na poutní stezce Cesta Česka.

Za velkým rybníkem můžeme najít další dva menší protáhlé rybníčky (Poloha GPS 50.1083142N, 14.9827653E) Ty vznikly až po roce 1985 na místě jam, které zde zbyly po dobývání rašeliny. Jejich zavodněním vznikl malý ráj na zemi a útočiště pro vzácné druhy živočichů i rostlin.  Zdejší malebnou přírodu možná znáte z pohádky Sůva z nudlí, kterou zde natáčel pro Českou televizi režisér Vít Olmer v roce 2006.

Evropsky významná lokalita Milčice zařazená do systému NATURA 2000 byla dle nařízení vlády ČR č. 132/2005 sb. vyhlášena 3. listopadu 2009 na rozloze 3,8604 ha v mělkém, asi 400 metrů dlouhém údolí, kopírujícím tok Milčického potoka, z jihu ohraničeném mírným svahem. Údolí vzniklo pravděpodobně těžbou písků nebo hořlavé rašeliny (humolitu). Evropsky významná lokalita Milčice je navržena na vyhlášení přírodní památky.

Důvodem zařazení lokality do systému NATURA 2000 je ochrana unikátního lučního pěnovcového prameniště (mokřadu), kde se kolem několika vydatných pramenů vytváří na povrchu půdy, kamenech, větvičkách a rostlinkách mechů tenká bílá krustička vysráženého pěnovce.

Na lokalitě se vyskytují vzácné druhy rostlin jako např. ostřice Davalova, ostřice pozdní, prstnatec pleťový, zeměžluč přímořská (Centaurium littorale), sítina slatinná (Juncus subnodulosus) nebo hadí jazyk obecný, ojediněle se zde vyskytují porosty vzácných zelených řas parožnatek (Charophyceae), dominujícími rostlinnými druhy jsou však sítina slatinná (Juncus subnodulosus), bezkolenec modrý a ostřice rusá (Carex flava agg.); rostliny ani živočichové však nejsou předmětem zařazení lokality do systému.

Mimo hlavní prameniště mají porosty charakter vápnitých slatin, popřípadě moliniových a pcháčových luk, část náletů dřevin je možné řadit k mokřadním vrbinám či luhům.

Vzhledem k velké vydatnosti pramenů má lokalita poměrně dobrou ekologickou stabilitu a dobře uchovává vzácné biotopy, její druhotný původ není v tomto případě degradujícím faktorem, ale naopak příčinou vzniku a uchování předmětů ochrany.

Pěnovec (Cratoneurion) je nezpevněný sladkovodní vápenec, druh travertinu (pravý travertin vzniká z minerálních pramenů). Pěnovec se vysráží na zemském povrchu poté, co rostliny odeberou kysličník uhličitý vyvěrající vodě s rozpuštěným vápencem ze spodních zemských vrstev. Dříve se pěnovec využíval k hnojení polí nebo výrobě dýmek (tzv. „pěnovky“).

Hadí jazyk obecný (Ophioglossum vulgatum) je silně ohrožený druh rostliny, vytrvalá bylina obvykle vysoká 9 až 14 cm, výjimečně dorůstá až 215 cm výšky. Listy jsou dlouze řapíkaté, lysé. Výtrusnice jsou ve dvou řadách, bočně srostlé, ponořené v pletivu. Doba zralosti je od června do srpna.

Prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata) je silně ohrožený druh orchideje, který vyhledává slunná a stále dostatečně vlhká stanoviště, slatiny a břehy vodních ploch. Vytrvalá bylina vysoká 30 až 80 cm se světle zelenými a neskvrnitými podlouhle kopinatými listy. Přímá lodyha nese 5 až 12 cm dlouhé květenství s až 50 květy, jednotlivé květy mají růžovou až světle nachovou barvu. Někdy se též nazývý vstavač strmolistý a patří mezi naše nejdekorativnější rostliny. Kvete od května do června.

Ostřice Davallova (Carex davalliana) je silně ohrožený druh hustě trsnaté ostřice s přímou a tuhou lodyhou, 10 až 40 cm vysokou, ve vrchní části drsnou. Listové pochvy jsou tmavohnědé, listy kratší než lodyha. Rostlina je dvoudomá, samčí vrcholový klas je asi 2 mm široký a 2 cm dlouhý, samičí klas je asi 4 mm široký a max. 1,5 cm dlouhý, rozvolněný. Hnědé mošničky jsou delší než plevy, 3 až 4 mm dlouhé, dlouze zobánkaté, odstávající od klasu. Kvete od dubna do června.

Ostřice pozdní (Carex viridula) je kriticky ohroženým druhem hustě trsnaté ostřice s přímým a tuhým stonkem vysokým 5 až 30 cm. Soukvětí tvoří 3 až 9 klasů, rostlina je dvoudomá. V ČR se vyskytuje velmi řídce, kvete od května do července.

Bezkolenec modrý (Molinion caeruleae) je nepřezimující tráva, která tvoří krátce výběžkaté trsy vysoké 30 až 40 cm. Olistění je tmavozelené s bělavým středním žebrem, na podzim se barví zlatě až červenohnědě. Květní stébla jsou vysoká kolem 120 cm. Zcela výjimečně roste v nížinách (v Polabí), obvyklá je ve vyšších polohách a hojná v subalpínském stupni, kde roste na vlhkých a slatinných loukách, v rašeliništích a v některých typech alpínských trávníků. Kvete od srpna do října.

(ZDROJ: http://www.cestyapamatky.cz/kolinsko/milcice/evropsky-vyznamna-lokalita-milcice)

Podzim 2015 v milčické NATUŘE 2000, foto: Nikola Douděrová