Text napsala a fotografie dodala Eva Vyhlídalová v roce 2011
Rukopis Evy Vyhlídalové přepsal a texty u témat Elektifikace, Telefon, Veřejné osvětlení a Expozice Milčic doplnil: ing. Petr Dytrych
V České republice jsou ještě čtyři obce, resp. části obcí stejného jména, jsou to Milčice u Blatné a Milčice u Kraselova na okr. Strakonice v Jihočeském kraji, Milčice u Myslíva a Milčice u Sušice na okr. Klatovy v Plzeňském kraji.
Naše obec byla vystavěna kruhovitě na mírném návrší kolem silných pramenů, které jsou svedeny do nádržky – bývalého brodidla. Milčice leží v nadmořské výšce 199 m, (topografický popis: pyramida 250 krokův jižně od obce. Výška na Poděbradsku a okolí 1877-1879 c.k. vojenským zeměpisným ústavem vídeňským trigonometricky stanovené). Rozloha milčického katastru je 650 ha.
Plánek Milčic z roku 1590, uvedený v Pamětní knize Milčic
Obec se nachází na rozhraní současných okresů Nymburk a Kolín. V současné době mají Milčice 110 čísel popisných a cca 315 obyvatel. Do r. 1960 spadaly Milčice pod okres Poděbrady, nyní je to okres Nymburk a kraj Středočeský, vedený hejtmanem.
Místo, kde se obec Milčice nachází, bylo obydleno již od pradávna. Na doby předhistorického osídlení ukazují vykopávky popelnic i s milodary. Bohužel se stává, že dělník z nevědomosti udělá v okamžiku objevení popelnice z ní hromadu střepů. Méně zachovalé památky byly uloženy v kabinetě naší školy. Byly prý vykopány v místě, kde je dnes č. p. 41.
V naší krajině byl učiněn nejdůležitější nález v r. 1892 a to v Boru u Poděbrad, obsahoval asi 80 stříbrných mincí z let 68-191 n. l. Menší nebo jednotlivé nálezy se našly také v Milčicích, Tatcích, Vrbové Lhotě, Pečkách, Pňově a Sadské. I podle kosterních vykopávek z období 2. stol, př. n. l. víme o jistém osídlení, které však nebylo ještě trvalé.
Milčice patří k nejstarším českým osadám, již Dalimil vypráví o starožitné osadě Milčicích. Kde p. Benna žil, kníže Bořivoj II. v roce 1116, když mocí zázračnou skrz sv. Apolináře z vězení Milánského vysvobozen byl, prý tam hostil. Bořivoj II. založil chrám sv. Apolináře v Sadské po r. 1117n.l.). Milčice náležely k blízké tvrzi Tatce, s níž se na sklonku 13. století k proboštství Vyšehradskému připojily.
První písemná zmínka o Milčicích je z 26. ledna 1294, kdy vydává král Václav II. na Poděbradském hradě darovací list. Milčice daruje Vyšehradskému proboštství náhradou za jiné dvě obce, které převádí ke Zbraslavskému klášteru, z čehož je vidět, že byly již tehdy Milčice bohatou a vysoce ceněnou obcí. Pro intriky, které vyšehradský probošt Jan II. vedl proti králi Janu Lucemburskému, byly mu Milčice r. 1322 odebrány a staly se zbožím královským.
Ve válkách husitských, když císař i jměním církevním si pomáhal, zapsal též tvrz Tatce (nepochybně i s příslušnými Milčicemi) pod probošta vyšehradského s dvorem i dědinami.
Však roku1525 nacházíme již Milčice samé, co majetek Bedřicha, purkrabího z Donína, jenž je s Písty a Zvěřínkem městu královskému Nymburku odprodal. Přihlédnouce ale k listině od 26. Juli 1547 kterouž městu Nymburku statky zkonfiskovány, shledáváme, že toho času Nymburku již náležely, naproti tomu ale nacházíme je mezi osadami, které při drženém soudu 28. 7. 1547 Starému městu Pražskému odňaty byly. Neb Staré Praze odňaty jsou ve vůkolí zdejším Tatce, Třebestovice, Milčice a Mračínsko a z místních okolností můžeme souditi, že Milčice, spíše také Milečice znamenají, neb obého názvu se užívalo, byvše nepochybně mezi časem Nymburským na obec Starého města Pražského odstoupeno, a od této poslednější dle starého způsobu opět k tvrzi pražské připojena.
Po konfiskaci městských statků ke koruně, byly Milčice Písty a Zvěřínek k císařskému panství poděbradskému přivtěleny, protože je v urbu od r. 1590 zaznamenané nacházíme. Obec tato potrvala stále při panství poděbradském, když pak ale komora česká panství dle zápisu ve Vídni dne 1. 7. 1839 s 2 městy, 43 rustikálními a 10 dominikálními vesnicemi v ceně 10 ti letého průřezného výnosu 1,151.468 Zl. Respektive po srážce schodku 12.423 Zl. za ocenění 1,634,050 Zl. odprodala, přešlo panství v držení svobodného pána Jiřího ze Siny, po němž je jeho syn Šimon ze Siny podědil.
Nejtěžší období prožívali lidé v Milčicích za třicetileté války, ale i po ní., kdy byla zem a náš kraj zpustošen vojsky saskými, švédskými a císařskými. 18. 3. 1633 vyhořela vesnice do základů. Všichni sedláci vesnici opustili. V Milčicích nacházíme v seznamech usedlíků, které vznikly po této hrozné válce, úplně jiná jména, než se vyskytovala před válkou. Pouze jméno Vozáb se udrželo a jeho rod zůstal Milčicím věrný.
Milčice, které měli v r. 1590 patnáct usedlostí, se nezměnily ani po třicetileté válce. Podle nového poděbradského rejstříku (soupisu poddaného majetku) k roku 1651 měly rovněž patnáct usedlostí.
Nejstarší původní grunty milčické dle listů 18-20 urbáře r. 1590:
Majitel č.1 – Jíra Vozáb, rychtář, č.2 – Vít Kotek, č.3 – Jíra Luňák, č.4 – Martin Sokol, č.5 – Matěj Bureš, č.6 – Matouš Kudrna, č.7 – Anna Petrová, č.8 – Bartoň Janečků, č.9 – Jíra Vobořil, č. 10 – Říha Krejčí, č.11 – Jan Bártů, č.12 – Dorota Vokněrová, č.13 – Anna Duchková, č.14 – Pan Mikuláš Putzhardt Voděradský, č.15 – Krčma svobodná.
Krčma svobodná s masným krámem patřila k rychtě. Je nejstarším hostincem v Milčicích, je zmiňována již v r. 1590, tehdy pod číslováním římskými číslicemi měla Numero XV. Při dalším přečíslování r. 1771 to bylo číslo 18. A naposledy došlo k přečíslování r. 1805, od té doby je to číslo 26.
V roce 1590 byl majitelem krčmy Vozáb Jíra z čísla N I. – čp. 3. Dále jsou zde jména dalších majitelů. Roku 1590 Putzhardt Mikuláš Voděradský, roku 1651 rytíř Henrych ze Svojkova, po něm krčmu zdědila r. 1676 Dorota Cecilie Mirková ze Svojkova. Po ní již krčma se dostává do vlastnictví Jiřího a Ludmily Vavákových. Roku 1676 Jiří Vavák, nejstarší syn Karlův, děd našeho kronikáře koupil v Milčicích poddanský statek s výsadní krčmou a řeznickým krámem, č. 3 později č. 4 a stal se zakladatelem milčické větve Vavákových. Po smrti Jiřího Vaváka je dle poslední vůle hospoda navždy oddělena od dědičné rychty N. XIV – čp. 3 a původního statku. Roku 1738 Matěj Vavák krčmu přestavěl a tato krčma se dědila z otce na syna. V průběhu let 1763-1781 hospoda třikrát vyhořela, takže nakonec byla vystavěna z gruntu nová, kamenná.
Od 2. poloviny 18. století se zachovaly podrobné zprávy o lidu selském na Poděbradsku, které zapsal do svých „Pamětí“ sedlák Franěk Jan Vavák, rychtář milčický, kde píše o utrpení lidu poddaného, obšírně v sedmi knihách.
Písmák F.J.Vavák se narodil 26. října 1741 jako poslední osmé dítě Jana a Barbory Vavákových. Proslavil se jako spisovatel písní náboženských a historických. Neméně se obíral sbíráním a opisováním památek, za což byl od císařovny Marie Terezie a od Josefa II. (1786) vyznamenán čestným penízem. Naučil se také vyměřování pozemků. Také zhotovil nástin polohy okolí lipanského a odevzdal jej i s písní příslušnou městu Plzni. Obdařen jest za to dne 30. 5. 1794 se svými 4mi syny plzeňským právem měšťanským.
Za jeho doby postihla Milčice válka, zvaná sedmiletá (1756-1763), kdy byla svedena bitva u Křečhoře mezi vojáky císařskými pod vedením generála Dauna a vojsky Pruskými neb Brandeburskými vedené králem Fridrichem II., které byly nakonec poraženy. V této válce byly Milčice Prušáky vydrancovány a celá ves byla zapálena.
8. února 1762 vstoupil F.J.Vavák do svazku manželského s Barborou, dcerou sedláka Poupy a jeho ženy Johanky. Se svou ženou Barborou měl Fr. Vavák celkem devět dětí, sedm synů a dvě dcery.
Roku 1779 se stal rychtářem, přísahu složil 4. září na poděbradském zámku.
Rychtářskou funkci vykonával do 10. 1. 1807 (27 let). Mnohokrát žádal o zproštění této nelehké funkce, ale nikdy mu nebylo vyhověno. Hlavními důvody byly neshody s protestanty, jen v r. 1782 se vydalo na faru ve Skramníkách 28 místních lidí, aby vypověděli panu faráři katolickou víru.
Písmák Vavák zemřel 15. 11. 1816 v 75 letech., psal až do roku 1813.
Reprodukce v rámu, na níž je bývalý Mičický rychtář a písmák Jan Fr. Vavák
Kresba V. Smutného – vlevo škola, čelně Vavákův statek
Snímek z roku 2007, v pozadí dům Matyášových a Vyhlídalových
Správu obcí vesnických vedl rychtář, k ruce míval 2 konšele co rádce, obecníka ku správě jmění a účtu obecního a posláka. V Milčicích pak zvlášť býval od starodávna rychtář dědičný, jenž na gruntě č. 3 seděl, z toho nic neplatil, za službu tuto 1 lán role zdarma užíval, před r. 1590 i v držení krčmy svobodné č. 26 býval, když ale rychtářství přijmout nechtěl, neb k tomu schopný nebyl, musel jinému, povinnost konajícímu ročně 5 Zlatých platiti, však do roku 1622 musel také robotu in natura konati, až konečně patentem od 10. 1. 1804 bylo zřizování rychtářů dědičných zrušeno. Prvním známým rychtářem byl r. 1590 Vozábl Jíra č. 3 a čtrnáctým od r. 1779 Jan Fr. Vavák č. 24.
V tomto volebním období zastával funkci místostarosty Ladislav Zacha a to až do 22. 2. 2017. Po jeho náhlém úmrtí byl 22. 2. 2017 do této funkce zvolen Ing. Petr Dytrych.
Asi nejznámější osobností obce Milčice byl slavný písmák František Jan Vavák. Písmák F. J. Vavák se narodil 26. října 1741 jako poslední osmé dítě Jana a Barbory Vavákových. F. J. Vavák byl český spisovatel – písmák, vlastenecký kronikář a plodný autor veršů, představitel první obrozenecké generace a spolupracovník jejích čelných představitelů. František Jan Vavák zemřel v Milčicích 15. listopadu 1816. V průběhu zpracování těchto stránek uběhlo 200 od jeho úmrtí a na jeho počest se v nedalekých Skramníkách, kde je pochován konala 12. 11. 2016 slavnostní mše, kterou celebroval Pražský Arcibiskup, Kardinál Dominik Duka.
Reprodukce v rámu, na níž je bývalý Milčický rychtář a písmák Jan Fr. Vavák
*
Kresba V. Smutného – vlevo škola, čelně Vavákův statek
Slavnostní mše za Františka Josefa Vaváka – Skramníky 12. 11. 2016
Kromě všem dobře známého Františka Jana Vaváka, žilo v Milčicích několik významných osobností. Určitě k nim patří MUDr. Eliška Vozábová, nar. 26. 6. 1874 v Milčicích v čp. 4. Za zmínku stojí, že byla čtvrtou ženou, lékařkou v celém Rakousku – Uhersku i když její cesta ke studiu medicíny byla plná překážek a předsudků (byl to v té době obor jen pro muže). Promována byla v červenci 1904 na pražské univerzitě. Pracovala aktivně až do svého vysokého věku. Zemřela 21. 7. 1973 ve svých 99 letech.
Portrét Elišky Vozábové
Eliška Vozábová s vyznamenáním
Další významnou osobností byl Prof. MUDr. Jan Šebek, který působil a žil v Praze. Do Milčic jezdil ke své matce Růženě Šebkové, rozené Vavákové. Zemřel v pouhých 64 letech 20. října 1959. Po jeho smrti v Šebkově vile dožila jeho matka a její dvě sestry, slečny Vavákovy, Marie a Emílie (Márinka a Eminka).
Profesor MUDr. Jan Šebek, DrSc.
Přednosta neurologické kliniky 1952 - 1959
Vedoucí katedry neurologie a psychiatrie
Proděkan Lékařské fakulty hygienické University Karlovy pro pedagogickou činnost 1953 - 1957
Významné stavby obecní, jejich proměny během dvou století.
Z Milčické kroniky víme, že v roce 1775 bylo na Poděbradském panství 145 škol, učitelé měli roční plat 60-80 Zlatých. To se netýkalo toho času školy v Milčicích, neb tu nebyla škola uznána. Obec ale nahlížejíc potřebu toho, postavila si školu sama, zřídíc k tomu cíli uprostřed obce pod č. 22 staré číslo 27 příbytek, přijala učitele, jež sama platila, an škola mezi školy z pohodlí se přitáhla. První písemná zmínka o milčické škole je z roku 1748, byla zřízena v jedné zdejší chalupě. Po požáru roku 1750 shořela pastouška, škola byla zrušena a přeměna na pastoušku. Až roku 1796 byla z obecní krčmy zřízena škola, vyučoval v ní jen učitelský pomocník Josef Burda. Časem postavena východně od staré, uprostřed obce nová škola, r. 1854-1855. Nová jednotřídní škola s bytem pro učitele sloužila dětem z Milčic do roku 1976, kdy byla uzavřena pro nedostatek žáků. Od té doby dojíždějí děti do ZŠ Pečkách nebo Sadské, kam mají dobré autobusové spojení.
Škola kolem roku 1920
Kresba školy
Škola kolem roku 1929
Škola na pohlednici
Škola na pohlednici
Školní rok 1927
1796-1797 Burda Josef
1797-1820 Erban František, učil 23 let
1820-1845 Svoboda Matěj, 25 let
18945-1846 Cibuš Václav a Hykš Josef
1846-1855 Novák Josef, za jeho působení se staví nová budova (v pomatenosti se oběsil ve věži)
1855-1860 Březina František
1860-1866 Řezáč Karel, Havránek Josef, a Havel Josef
1866-1890 Jezdinský Arnošt
1890-1891 Havelka M.
18. prosince 1891 se zastupitelstvo Milčic usneslo na podělení chudých žáků šatstvem a vystrojením vánočního stromku a dále aby se věnovalo pro školní dítka co na dárky k vánočním svátkům z obecní pokladny 50 Zl. Zároveň se ustanovuje p. Bohumil Wawak by to provedl a ten podotýká, že zamýšlí tak učiniti na středu 23. prosince t.r., však má dostati panu učiteli povolení od místní školní rady by dne 23. prosince dopoledne byl vyučování zproštěn. Stromek se má osvětlit v 6 hodin večer.
1892-1916 Aust Ladislav, po jeho smrti 1916 Fugl R., Havránek V., Kynčlová M.
1917-1938 Krejčí Jaroslav, praktikoval u něho p.uč. Smítka
1938-1939 p. Smítka s praktikantkou Nácovskou
1939-1945 Boček jan
1945-1960 Matyášová Julie (ukončila svůj život ve věži 30. 6. 1960)
1960-1972 Janoušová Hedvika
1973- uzavření Lohnický, Houžvička a možná další
Školní budova měla krásnou věžičku s hodinami do čtyř světových stran, které odbíjely každou čtvrthodinu. Ve věži byl i zvon. Ze starých zápisů víme, že roku 1891 byl ustanoven pan Lonský co obecní poštovní posel, obecní ponocný s měsíční mzdou 21 Zl. a bytem pod školou, aby zastával ještě zvonění a natahování hodin. V letech 1875-1880 se píše, že je již nutná oprava školy, obnova věže a ciferníky že je nutno restaurovat. V září roku 1892 byl pozván hodinář p. Dostál k prohlídce hodin. Prohlásil, že nynější stav hodin pro natahovače je tak nebezpečný, že při tomto zařízení se zodpovědnosti zříká. Na základě šetření v přítomnosti p. Dostála a v zastoupení obce p. Františka Vozába a Františka Vrány shledalo se udání p. Dostála pravdivým a ustanovili se na tom, by kvůli bezpečnosti věžové hodiny pro nebezpečenství se nenatahovaly neb žádné odpovědnosti na sebe nebeřou. Jednohlasně usneseno hodiny více nenatahovati a hodináře Dostála požádati by podal na opravu rozpočet. Naposled byly hodiny opraveny ve 30. letech 20. století. Ze zápisu starých obecních protokolů se rovněž dovídáme, že nová škola postavená v roce 1854-55 pravděpodobně nevyhovovala a již v roce 1874 se rozšiřovala. Milčická škola byla ještě několikrát opravována, (přestavba komínů) a přestavována. Velký zásah do původního vzhledu nastal na počátku 50. let 20. století, výměnou původních dvoukřídlých oken za čtyřdílná. Nad vchodovými dveřmi do školy byla zděná nástavba s nápisem „V práci a vědění je naše spasení“. Citát J.A.Komenského si do dnešních dnů dobře pamatuje pamětník pan Jaroslav Vrána (narozen 1919). I ta byla tehdy ubourána i s citátem Komenského. Nejvíce se však změnil vzhled školy až v 70. letech kdy byla odstraněna věž na škole. Při odstraňování báně na věži školy bylo nalezeno v horní části věžičky plechové pouzdro s písemnostmi a mincemi jako doklad, jak se žilo v obci a zemi v roce 1854.
Přepis dobového záznamu, který byl uložen v báni školní věže v roce 1854
Z doby písmáka Vaváka se nám zachoval barokní pískovcový kříž z roku 1782 před bývalou školou č. 27 ve středu obce. Vzhled kříže je od původního Vavákova návrhu trochu jiný, ale za to známe přesně okolnosti, za jakých byl slavnostně postaven. Je to podrobně popsáno ve Vavákových „Pamětech“, vč. veškerých výdajů za jeho stavbu.
Výpis z Vavákových pamětí
Dobové pohlednice
Detail Ježíše Krista na křížku u školy
Křížek před opravou
Křížek po obroušení kamene
Zrestaurovaný Křížek
Vozábova secesní vila
Secesní vila z r. 1903-05 od stavitele Fanty ze Sadské
Secesní vila z r. 1903-05 od stavitele Fanty ze Sadské
Šebkova vila - pohled ze zahrady
Plán výsadby parku
Šebkovu vilu nechal postavit roku 1859 Josef Čermák (zdejší starosta a prvním okresní starosto) jako letohrádek, později patřila cukrovarnické a.s. a nakonec ji od okresu Poděbrady odkoupil pan Prof. Šebek. V minulosti byla Šebkova vila s přilehlým parkem krásnou novoklasicistní stavbou. V 70. letech byl z důvodu oprav a přístavby hostince se sálem vzhled vily a celkově jejich historická hodnota nenávratně zničeny. Od 50. let v budově sídlil Místní národní výbor, nyní Obecní úřad, dále Obecní knihovna a Útulek (Mateřská škola) pro děti zaměstnaných maminek.
Útulek – Mateřská školka, byla zřízena pro děti zaměstnaných maminek v nově vzniklém Státním statku. Na místo učitelky nastoupila slečna Eleonora Vyleťalová, provdaná Žaloudková. Mateřská škola zde nebyla dlouho. Rodiče pak vozili své děti do MŠ v Tatcích, kde byla učitelkou a později ředitelkou Mgr. Jaroslava Weissová, provdaná Bašusová z Milčic.
Obec zakoupila pro občany první televizor, krátce po zahájení televizního vysílání v ČSR roku 1953 (snad 1. května). Pro tento účel byla v přízemí vily opravena větší místnost se samostatným vchodem na východní straně Šebkovy vily. Židle byly uspořádány do řad jako v kině a televizor, který měl velmi malou obrazovku, byl na vyšším podstavci, aby všichni dobře viděli. Provoz v této místnosti řídila paní Růžena Kubíčková, nebo paní Helena Žaloudková, které ve vile bydlely. Vstupné byla 1 Koruna a házela se do kasičky hned u dveří. Tato „romantika“ netrvala dlouho, jen do doby, než si lidé koupili vlastní televizor.
Obecní knihovna bývala ve škole a vždy se o ni staral úřadující učitel. To se změnilo v roce 1891. Kvůli údajným nesrovnalostem ve vedení knih a nespokojenosti s celkovým vedením knihovny za pana učitele Jezdinského, byla knihovna ze školy převzata. Od té doby je na Obecním úřadě. I potom se o knihovnu staral vždy místní učitel až do zániku školy. Poslední z učitelů, který vedl obecní knihovnu a to do r. 1970, byla paní učitelka Hedvika Janoušová. Po ní vedla knihovnu paní Jaroslav Čápová. Od roku 1977 až do své smrti v roce 2011 vedl Obecní knihovnu p. Miroslav Švarc. Od 1. září 2011 vede nově zadaptovanou obecní knihovnu paní Jitka Dytrychová. Odkaz na seznam knih v elektronické formě naleznete na těchto www stránkách obce. Knihy se půjčují dvakrát týdně.
Park 2004
Park 2004
Lípa u sálu hostince v roce 2008 – podobizna Moai
Lípa u sálu hostince v roce 2008 – podobizna Moai
Od roku 2007 je v bývalé Síni tradic (z 80. let 20. století) stálá výstava o Milčicích. Výstava je přístupná pravidelně jednou ročně vždy 8. května a to s výkladem autorky expozice paní Evy Vyhlídalové. Jinak je možno návštěvu sjednat individuálně na Obecním úřadě po dohodě. V roce 2012 bude expozice rozšířena o další prostory s tématikou škola a lékařka Eliška Vozábová Zasedací místnost vedle úřadovny slouží ke slavnostním příležitostem, zpravidla jednou ročně zde probíhá slavnostní vítání občánků představiteli obce starostou Janem králem a místostarostou Ing. Petrem Dytrychem.
Výstava o Milčicích těsně před dokončením v roce 2007, autorka Eva Vyhlídalová
Výstava o Milčicích
Výstavní místnost
Vítání občánků, zápis provádí manželé Kopeckovi, přítomen starosta Jan Král a místostarosta Ing. Petr Dytrych
Vítání občánků
Obecní úřad býval v budově na návsi, kde byla poté postavena mostní váha. V této budově bývala i obecní šatlava a obecní knihovna. Po znárodnění v roce 1948 přesídlil obecní úřad i obecní knihovna do Šebkovy vily v č. p. 32. V původní budově úřadovny vznikla družstevní prádelna. Když přestala plnit svůj účel, tak do celé budovy přesídlila hasičská zbrojnice. Členové hasičského sboru postavili kolem roku 1970 svépomocí garáž pro hasičské auto.Obecní šatlava zanikla zároveň s funkcí strážníka krátce po roce 1945. Ve 2. polovině 19. století býval na místo strážníka vypisován konkurz. Žadatel musel předložit vysvědčení mravů. Místo strážníka obnášelo roční plat ve výši 50 zlatých, byt a oblek. V roce 1870 byl potvrzen strážníkem p. Václav Kubát ze Skrchleb (nyní Krchleby). V roce 1891 je zmiňován p. Horák coby strojník a obecní strážník. Ti nejstarší z nás si ale budou pamatovat toho posledního strážníka, pana Aloise Sekavce z č. p. 28, který se stal legendou.
Snímky budovy s váhou a strážníka
Poslední obecní strážník, Alois Sekavec, nar. 6.6.1909
Snímky služební řád strážníka
Bubínek posledního obecního strážníka p. Aloise Sekavce z čp. 28
V roce 1956-7 byla zavedena přes Milčice první autobusová linka, proto byla zřízena autobusová čekárna u váhy, kde zastřešení váhy posloužilo i za špatného počasí. Čekárna vznikla později, z vážní místnosti po zrušení váhy.
Budova původního obecního úřadu, pozdější hasičská zbrojnice, nyní autobusová zastávka.
Oprava okapů v roce 2004, den před vstupem ČR do EU
Obecní úřad v r. 2007
Obecní úřad v r. 2008
Nové znaky obce a úřadu v roce 2008
Kolem roku 1870 byla pro obecní účely postavena obecní kolna pro parní mlátící stroj. Zastupitelstvo a občané se usnesli na tom, že nejpříhodnější místo pro tuto kolnu by bylo za špitálem a to v rozměru takovém, aby v ní bylo místo pro lokomobilu, mlátící stroj, stříkačku a jiné drobné věci. Účet stavitelského mistra p. Kaila za plány a rozpočty ku stavbě kolny se zdál zastupitelstvu velký, proto se s ním jednalo zda by něco neslevil. Stavitelem se stal vítěz v dražbě s nejnižší cenou, a sice za 1567 Zlatých rýnských českých pan František Koula z Poříčan. Obecní kolna sloužila obci do 50. let minulého století, kdy byla zbourána.
Snímek z roku 1881 zachycuje v pozadí kolnu za špitálem.
V 19. století byly v Milčicích 3 hostince – v č. p. 26, v č. p. 31 – 28 (domy byly propojeny) a v č. p. 34.V č. p. 26 byla výsadní hospoda přináležející vlastníku Karlu Čermákovi (hospodu pronajímal). Roku 1867 byl hostinský Antonín Schneiderek jen pachtýřem, stejně jako roku 1868 Václav Jelínek. Karel Čermák postoupil hostinec svému synovi Františkovi Čermákovi. V roce 1872 vyplívá ze sporu Františka Skály s Vojtěchem Čermákem ohledně vožení ledu to že byl v této výsadní hospodě pachtýřem v č. p. 26 nový hostinský.V roce 1890 obecní zastupitelstvo nenamítá nic proti udělení koncese pachtýři J. Havelkovi. O dva roky později v roce 1892 již opět řeší stejný problém a koncesi na živnost hostinskou na č. p. 26 přiděluje p. Františku Uhrovi. Je zajímavé, že pod podmínkou tou, když přispěje pro zdejší chudou pokladnu obnosem 60 zlatých. V č. p. 26 skončila hostinská činnost ve 20. letech 20. století, v době kdy končil cukrovar.
Snímek domu č. p. 26.
Obrázky č. p. 26, sklepy, z pamětí J. Fr. Vaváka.
Hostinec v č. p. 31 (č. p. 28 byla asi obytná část k němu), zvaný Mexiko byl nevalné pověsti, do roku 1868 jej vlastnili Jan a Kateřina Křovákovi. Zřejmě hostinec prodali, když si postavili nový, již zmíněný č. p. 34. Od té doby byl v č. p. hostinským František Hončík. Majitel propinančního šenku č. p. 31 byl obecním úřadem Milčice neustále napomínán a pokutován, ale pokuty neplatil. Bezmocní zastupitelé si pak stěžovali slavnému c. k. okresnímu úřadu v Poděbradech, žádali o pomoc a zakročení proti němu. Ani to ale nepomohlo.V roce 1872 je tu zmiňován i další hostinský Václav Kubíček a stížnosti se opakují a pro neplacení daní se uvažuje o zákazu provozování živnosti. Kdy přesně hostinec nevíme, ale ve 20 století byly již oba domy č. p. 28 a 31 oddělené.
Snímek domu č. p. 28 a 31.
V č. p. 34 kde bylo i řeznictví Dytrichových, hostinec přetrval déle a to až do roku 1955. Hostinec sice skončil, ale řeznictví pokračovalo i po znárodnění v roce 1948 a bylo provozováno družstvem Jednota a bývalí majitelé se stali zaměstnanci tohoto podniku. Nejprve prodejnu vedl p. František Dytrych a po něm převzala prodejnu paní Marie Dytrychová. V roce 1990 byla prodejna převedena zpět na z Jednoty na původní majitele Bohumila a Marii Dytrychovi, a ti prodejnu provozovali ještě několik let. Do roku 199X. Dům č. p. 34 o dvou světnicích a dvou komorách si postavili Jan a Kateřina Křovákovi roku 1868 a provozovali v něm propinanční šenk, co byl propinanční šenkýř velkostatku Poděbradského (Propinanční – výhradní právo prodeje nebo výroby lihových nápojů). Jan Křovák byl stále upozorňován na dodržování policejních hodin, stále byl čas nedodržován a za to musel platit pokuty do chudé obecní pokladny. Bez povolení tu hrála do noci hudba a tancovalo se tu. Neoprávnění živnosti, jakož i v karty hraní se vám přísně zapovídá. Na vše muselo být oprávnění, nebo žádost o povolení k tanci a zábavě. Roku 1879 se píše: Usnešeno, aby se obyvatelům na dolejším konci zakázalo znečisťovat místnosti veřejné, hnoji a nářadím, usnešeno by se podobné nešvary zakázaly pod pokutou pod pokutou od 2 do 10 zlatých. To samé plátí u č. p. 28 – 31. Hráskému, hostinskému má se naříditi, aby netrpěl přes policejní hodinu schůzky lidí třídy nižší, jinak by se proti němu muselo zakročiti. To bylo 19. století.
Snímek domu č. p. 34 na pohlednici
To je hrubý výčet hospod a hostinských v 2. polovině 19. století a 1. polovině 20. století. V té době ještě hostinec v č. p. 2 zmiňován nebyl.V roce 1870 patřil č. p. 2 Barboře Vozábové a víme, že v tomto roce 1870, žádá povolení na přistavění a postavení jednoho krámu, sklepa, skladiště a kuchyně u č. p. 2. Stavba byla povolena, provedl ji mistr zednický Keil ze Sadské. Zřejmě je to počátek vzniku pozdějšího hostince. Rovněž víme, že byl v č. p. 2. do roku 1929 hostinským pan Kchýn, který dům i s hostincem v roce 1929 odprodal Bohumilu a Aloisii Bézovým a odstěhoval se do Žehuně. Manželé Bézovi s dcerou Marií se do Milčic přistěhovali z Kořenic u Kolína. Hostinská koncese byla Františku Bézovi udělena hned v roce 1929. Hostinec Bézových prosperoval dobře a v zahrádce byl kuželník i dva kurty. Konaly se tu schůze dobrovolných hasičů, plesy, posvícenské zábavy a hrálo se tu i divadlo, jak hrané, tak i zájezdní divadlo loutkové. Po roce 1948 byl hostinec znárodněn a přešel pod družstevní podnik Jednota. Dceru bývalých majitelů Marii Bézovou, Zubíkovou Jednota zaměstnala jako hostinskou, která v ní pracovala až do roku 1972. kdy odešla do důchodu. Do úplného zavření hostince v č. p. 1977 se hostinští často měnili. Z Milčic zde krátce působili Zdena Nykodýmová – Sadlovská, po ní paní Ivana Lukavcová a možná i další. Posledním hostinským v č. p. 2 byl p. Urbánek ze Sadské. Hostinec v č. p. 2 zanikl v roce 1977 a začala historie nově postaveného hostince v přístavbě u Šebkovy vily č. p. 32. (postaveného svépomocí v akcích Z).
Snímek domu č. p. 2.
Hostinec u Bézů v č. p. 2. hostinská Marie Zubíková rozená Bézová
Hostinští se od otevření v roce 1977 rychle střídali, jen pár jich zde vydrželo déle. Prvním hostinským byl p. Urbánek, který odešel po necelém roce. Další následovali: Jan Farkač, p. Plachý, všichni byly přespolní a proto zde s lidmi nebyly spjatí a dlouho nevydrželi. Až od 1. 1. 1978 nastoupila na místo hostinské Judita Bočková z Milčic. Předtím pracovala u Jednoty a hostinskou byla do roku 1985. Po ní se se hostinští opět střídali: Rudolf Kupr z Peček a p. Košvanec ze Sadské. Po něm byl hostinec i nějakou dobu uzavřen. V roce 1988 to zkusili p. Jaroslav Košek a p. Jiří ze Sadské. Po třech letech se v roce 1988 vrátila paní Bočková, ještě jako zaměstnankyně Jednoty a to až roku 1991.
Snímek – Hostinec č. p, 32.
Po změně režimu v roce 1989 se mohlo opět soukromě podnikat. Byly to těžké začátky, podnikání nebylo jednoduché, vše teprve vznikalo a lidi se to učili. Tou odvážnou byla i Judita Bočková, inventář hostince koupila a zřídila si Šenk Judita. Po dvou letech podnikání však svou činnost ukončila.
30. 4. 1991 posezení v Šenku Judita po pohřbu paní Perglerové.
Opět začalo rychlé střídání: Jitka Kaňkovská z Třebestovic, p. Vacek z Cerhenic, Douděrovi z Milčic, p. Tomáš z Českého Brodu, Jiří Stuchlík z Poříčan (1995 – 98), Zdeněk Ruda, Jiří Černý, Jiřina Menšíková (2002). Od ledna 2002 došlo po 20 letech provozu k celkové rekonstrukci interiéru. Instalace provedl p. Růžička z Třebestovic, malířské práce p. Dřízhal z Peček, pokladačské práce p. Janeba z Peček, elektroinstalace p. Dvořáček Pečky, keramickou pípu dodal pivovar Samson.Otevření se konalo 15. 2. 2002, otevřela pí. Alena Marková z Liblic, vydržela do léta. V červenci hostinec převzal p. Klykorka z Prahy. Pro něho zde pracovali: Petr Jirgal, Jaroslav Živnůstka, Veronika Krajčovičová a pomáhala i Judita Bočková (2004).
Obecní úřad se rozhodl itinerář odkoupit a hostinec pronajímat i s inventářem, Tehdy nastoupila pí. Helena Sekyrová, v roce 2011 jí vystřídal p. Bílý z Nymburka. A současným hostinským je od května 2008 občan obce Josef Černý ml. Došlo i ke změně místností, vyměněno bylo přísálí výčepu s výčepem a v létě 2009 proběhla i modernizace tohoto prostoru.
Koncem 19. století v Milčicích žádné prodejny nebyly, v roce 1886 se ze starých záznamů zastupitelstva dozvídáme tuto přesnou informaci: není v obci řezníka ani pekaře ani kupce a pro vše se musí do města posílati, čímž se vše zdraží. Na prodej tabáku se vypisoval konkurz, žadatel musel mít koncesi. Do roku 1873 byl prodejcem tabáku pan Skala a po něm pan Josef Štros. Ve druhé polovině 19 století zde byly různí řemeslníci a zajímavá povolání, která jsou dnes již neznámá. Tady je malý přehled povolání milčických lidí roku 1870: kramář – Václav Kubíček, obuvník – Josef Burda, hlídač státní dráhy – Alois Cigler, sedlář – František Holomský, kolář – Mendl a mistr kolářský a hostinský František Hončík z č. p. 28 a 31, obecní cestář, porodní babička - Anna Veselá z Plaňan, pomocnice při porodu a porodní bába - Kateřina Křováková, ponocný a pošťák, který zastával i zvonění – Jan Lonský (před ním to dělali, p. Mareš, Vojtěch Štella a p. Kubíček). Stálým obecním lékařem byl Doktor Hrozna. Náboženství na Milčické škole vyučoval farář pan M. Kur ze Skramníků. Obec měla cestáře, který udržoval trať z Milčic na Chvalovičky, jehož měsíční plat činil 14 zlatých s paušálem 35 krejcarů na nářadí. Někteří zastávali i několik funkcí, práci nočního hlídače a přes léto strojníka na mlátícím stroji – Josef Bíma a Josef Horák z Luštěnic. Byly zde pastýři ovcí – Jan Syrový, obecní pastýř prasat – Hnátek, obecní pasák krav – J. Rumlena, ošetřovatel obecního býka – František Štajner a obchodem koní se zabýval cikán Serinek.
Potřebnou práci pro obecní a soukromé účely vykonával kovář. Na kováře do obecní kovárny se vypisoval často i konkurz, obecní zastupitelé pak hlasováním vybrali z přihlášených uchazečů toho s nejlepším vysvědčením. Kovář mohl ke kovárně užívat byt, zahradu a dvě míry pole, mimo část pro koláře. To vše za roční činži 60 Zlatých. Několik jmen kovářů, kteří zde pracovali: V letech 1875 – 85 to byl Václav Lízner ze Zábrdovic, Nakonec dostal čtvrtletní výpověď pro neplacení činže, dluh činil 225 Zlatých. Po něm působil Matěj Nábrt z Pískové Lhoty, ten dal v roce 1888 výpověď sám. V novém konkurzu byl vybrán pan Urban z Chorvatce. Ten byl přijat provizorně na jeden rok. V roce 1891 dostal Jan Urban výpověď a opět se konala nová volba obecního kováře. Jednohlasně byl přijat Jan Červený s podmínkou, že se přestěhuje do Milčic. Z té doby se dozvídáme, jaké bylo vybavení tehdejší kovárny a co je do vybavení potřeba: kovadlina v kovárně žádná nestává a jelikož dříve zvykem bylo, že v obecní kovárně se měch, kovadlina, 2 kladiva velká a rohatina nacházely, přikročilo představenstvo k zakoupení nové kovadliny. V roce 1892 došlo k větší opravě obecní kovárny. Rozpočet na nové vazby na kovárnu předložil pan Tauc ze Sadské a stavbu provedl. Stavitel Křovák provedl stavbu hradební zdi.
Asi do čtyřicátých let vlastnil kovárnu č. p. 10kovář a podkovář Václav Žatecký. Po něm kovárnu č. p. 10 vlastnil mistr kovář a podkovář pan Josef Horák. Posledním poválečným učněm byl u pana Horáka Václav Páša. To už kovárna patřila Státnímu statku a on se stal jeho zaměstnancem. Po smrti pana Horáka tak tradiční řemeslo v obci zaniklo, ale kovárna v č. p. 10 se svým částečně původním vybavením zůstala, Nyní je v péči jeho vnuka MUDr. Jiřího Bízka.
Zbytek hradební zdi 28. 5. 2008
Kovárna v Milčicích č. p. 10. - 1925 Václav Žatecký, kovář a podkovář, dítě na ruce paní Božena Nykodýmová.
Historie kolářského řemesla v Milčicích je obdobná jako u kovářského řemesla, obě bývala na venkově velmi důležitá. V Milčicích stála kolářská dílna, hned vedle kovárny v čísle 10. Koncem 19. století, byl mistrem kolářským pan Mendl (zemřel 9.6.11929 v 92 letech) z čísla 60. Roční pronájem dílny byl 35 zlatých a za kovárnu 60. U pana Mendla se kolářem vyučil pan Josef Verner z čísla 60, kterého si mnozí ještě pamatují. V dubnu 1946 byl MNV pan Verner vyzván (zájemce o obecní kolárnu), aby se dohodl o společné koupi a rozdělení budov a zahrady s panem Horákem z Vrátkova (aby učinil nabídku). Ve své dílně pracoval i po znárodnění v roce 1948, ale již pouze jako zaměstnanec. Po jeho smrti kolářské řemeslo v Milčicích zaniklo. Kolářskou dílnu poté dál využíval jeho zeť, pan František Houžvička, u jehož domu čp. 79 dílna byla, pro své potřeby. Kolářská dílna úplně zanikla až v dubnu roku 2012, byla zbourána a terén srovnán se zemí. Při bourání dílny bylo zjištěno její stáří – 250 let. Nyní je v těchto místech přístavba domu č.p. 10 MUDr. Jiřího Bízka.
Soukromé prodejny se smíšeným zbožím byly v Milčicích do znárodnění v roce 1948 dvě, v č. p. 9 a č. p. 29. Obchod koloniální v č. p. 9. vedl do konce 2 světové války pan Vágner (byl vedoucím a zároveň prodavač). Poté vedla pronajatou prodejnu do znárodnění v roce 1948 p. Božena Kuželová. Poté zde prodej skončil.
Prodavačka p. Čápová, za ní zleva Jiří Weiss, J. Lukavec a Bedřich Sedláček
Prodejnu v č. p. 29., vedl před 2. světovou válkou Vojtěch Štella (Zemřel ve věku 32 let 11. 6. 1924) a jeho žena Anežka, poté co ovdověla, vedla prodejnu se svým druhým manželem Františkem Kopeckým. Paní Anežka Kopecká vydala vlastním nákladem pohlednice Milčic. První edice byla ještě vydaná pod jménem Anežka Štellová. Později vydala sadu cca 10 pohlednic již jako A. Kopecká. Dům s prodejnou od Kopeckých koupili manželé Čechrákovi. Paní Helena Čechráková v prodejně pracovala až do znárodnění, jako zaměstnanec Spotřebního družstva Jednota. Prodávalo se zde až do otevření nové prodejny. Nová prodejna Smíšené zboží byla otevřena 4. 9. 1970 v přízemí Šebkovy vily č. p. 32. Zde se vystřídala následně celá řada vedoucích i prodavaček. Jako první to byla paní Eva Kafková, které pomáhala paní Soběslavská, poté nastoupila Marie Kafková, paní Jeřábková z Velkých Chvalovic, delší dobu zde prodávala Hana Řeháčková a paní Blanka Čechráková, ta byla také poslední vedoucí a prodavačkou v tomto obchodě za Jednoty. Po roce 1990 započala doba podnikání. Vybavení prodejny si zakoupila od Jednoty Blanka Čechráková, aby nezanikla jediná prodejna v obci a aby ona sama nepřišla o svou práci. Prodejnu udržela i v době, kdy vznikla konkurenční prodejna – samoobsluha Olinka, manželů Douděrových v č. p. 72. V roce 2002 však musela prodejnu ze zdravotních důvodů uzavřít a následně pak předat panu Klykorkovi z Prahy. Po opětovném otevření se zde vystřídalo několik prodavaček, ale návrat k původní prosperitě se již nedostavil. Tak byla prodejna v roce 2004 definitivně uzavřena. Od té doby působí v obci pouze samoobsluha se smíšeným zbožím Olinka.
Prodejna s textilem a galanterním zbožím vznikla jako přístavek k domu č. p. 88 v roce 1990. Prodejnu vedla Paní Jiřina Medunová. Počátky podnikání byly velmi slibné, obrat ale nastal v době, kdy trh s textilem ovládli Asiaté, kteří u nás opustili práci v továrnách a dali se na prodej levného textilu z jejich domoviny. Vnější situace tak donutila paní Medunovou prodejnu v roce 1997 uzavřít.
Kromě již uvedených prodejen je nutno rovněž vzpomenout na trafiku, která měla sídlo v domě č. p. 23. manželů Piknerových. Šlo o prodej cigaret, tabáku a podobného sortimentu. Na zaťukání byl kupující obsloužen u okénka do ulice. I tato trafika skončila svou pouť rokem 1948.
Velký význam pro obec měla výstavba železniční tratě Olomouc – Praha v letech 1841 – 1845, která spojila Milčice a Tatce s Kolínem a Prahou. V této době také vznikla zastávka Milčice. Ke změně názvu došlo po 2. světové válce, kdy byla přejmenována na Tatce.
Zastávka byla pěkná a udržovaná, v drážním domku se prodávaly lístky, byla zde čekárna s WC i úschovna kol. Na vlakové zastávce bydlel s rodinou do roku 1938 hradlař pan Rožmberk. Měl dvě dcery a syna. Naštěstí šel v roce 1938 do důchodu, a proto se po něm mohl do domku nastěhovat pan Sváček s manželkou, když byli vyhnáni z pohraničí. Přišli z Mostecka, které připadlo po Mnichovské zradě Německu. Tři děti se jím narodily až po válce. Na zastávce žili až do roku 1965, pak domek zůstal opuštěný a vše chátralo.
V květnu 1997 byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce hlavní tratě, ale to již mnoho let neexistovala čekárna na Tatecké straně. Při rekonstrukci tratě, která byla ukončena v září 1999, byl zbourán obytný domek na Milčické straně, nově byly vybudovány nástupiště a reléový domek pro napájení a zabezpečovací zařízení. Zašlé časy jen připomínal dlouho opuštěný domek pro bývalé traťové údržbáře, který chátrá a který při rekonstrukci zřejmě zapomněli zbořit. Do roku 2014 ale zanikl i tento domek.
Modernizace vlaku umožnila zvýšení rychlosti vlaků, a tak se nyní po trati může prohánět i rychlovlak Pendolino.
Vlakové soupravy 2016
Rozvoj průmyslu přinesl také velký rozvoj Milčic. František Čermák z č. p. 26 tu roku 1853 zřídil továrnu na výrobu škrobu apod. (ze zemčat – brambor), z čehož platil 21 Zlatých výdělečné daně. Roku 1865 se této činnosti vzdal, neboť pánové Čermák František otec z č. p. 26., Čermák Josef syn z č. p. 16. a Vavák Václav, obchodník Pražský a nevlastní syn Františka Čermáka, mezi sebou zřídili společnost na založení továrny na cukr z buráků (řepy). K tomu účelu zakoupili pozemky, a to od gruntu č. 1 role parcela č. 39, od gruntu č. 2 role parcela č. 40, od gruntu č. 3 role parcela č. 41 a od gruntu č. 26 role parcela č. 42, dále pak zakoupili od obce pozemek parcela č. 38, na kterých novou továrnu postavili a během roku rozšířili. Mezi společníky došlo roku 1859 ke sporu o hospodu v č. p. 26, kterou František Čermák vyženil. Neshody mezi nimi narůstaly a spor vyvrcholil soudní pří. Soud se táhl přes 10 let a vyhrál v něm díky lepšímu právníkovi Václav Vavák. Soudní výlohy v jeho prospěch vyšli na několik desítek tisíc zlatých. Asi v roce 1870 přešel majetek do rodu Vaváků. Cukrovar prosperoval až do roku 1874, kdy stál 1 q cukru kolem 60 Zlatých. V letech 1874 – 1884 klesla cena na 45 Zlatých a v letech 1884 – 1894 dokonce jen na 30 – 35 Zlatých. Proto se v letech 1886 – 1888 v cukrovaru nepracovalo a poslední sezóna byla v roce 1889. V roce 1890 se prodávali stroje a v letech 1891 – 1892 byla část továrny přestavěna na chlévy. To již továrnu vlastnil syn Bohumil Vavák. V roce 1901bylo toto hospodářství prodáno Anglobance, která přestavěla na chlévy nižší část budovy. Bohumil Vavák, tehdy nositel titulu Rytíř z Adlaru, se věnoval jen hospodářskému dvoru.
Podle pamětí Anny Čermákové vypráví František Kysilka
Líc i rub podnikatelské gründerské horečky v minulém století lze v naší oblasti výrazně doložit příspěvkem o zaniklém cukrovaru v Milčicích. Stará již značně zašlá fotografie, zobrazující Milčice se dvěma vysokými továrními komíny, po nichž dnes není potuchy, byla pořízena z polní polohy Na třmeně tj. směrem od Milčic ke Kostelní Lhotě. Budova převyšující ostatní vesnické střechy je, je bývalá vila Vavákova, dnes úřadovna MNV. Patřívala zakladatelům cukrovaru, Čermákovi a Vavákovi, kteří ji postavili zároveň s cukrovarem. Továrna stála zrovna naproti v místech, kde dnes stojí dvůr – Státní statek. Špejchar statku poblíž nynějšího transformátoru, má podnes okenní špalety, sdružené ve dvojicích nad sebou, jako pozůstatek oken bývalého cukrovaru (viz. Druhý snímek). Na pohledu celkovém zcela v levém okraji, viděti stodolu podnes Vavákovu, vedle ní stodolu podnes Hliněných – bílé štíty obou stodol. Níže vlevo od levého továrního komína, v shluku domků se prozrazuje svou věžičkou školní budova. Stromořadí topolů při pravém okraji obrázku stávalo při stružce. Bylo již dávno vykáceno. Vůbec kolem Milčic bývalo tenkráte moc topolů, říkala babička Anna Čermáková. Byla to chlouba Milčic, ale že stínili, až do polí byly vykáceny, můj manžel Josef Čermák jich sám koupil čtyřiceti. Podnes však zůstaly topoly, na počet asi 20, v poloze Na roudníku, kudy teče Jezírkový potok od Tatec. Stařenka vzpomíná dále: Můj dědeček František Čermák vyhrál 50 000 Zlatých a přišel na myšlenku vybudovat zemědělskou výrobu. Nejprve prý to měla být škrobárna, Jeho společníkem byl jeho nevlastní syn Václav Vavák. Dědeček Čermák jej dal na studie a na kupectví, takže jeden měl pak rozum, druhý peníze a tak stavěli, ne však škrobárnu, ale cukrovar. Dědovi, jenž byl povahy trochu pyšné, to pak vyneslo přezdívku fabrikant.
Na onom zašlém snímku stojící postavy zleva doprava zobrazují Josefa Brtka (zemřel 1918), Františka Vránu, Matěje Vránu, Františka Hotovce, Josefa Vaváka. Druhý od konce je Vojtěch Čermák, otec naší stařičké informátorky. Jedna z postav zůstává neurčena.
Milčický cukrovar
Dědečkův nevlastní syn Václav Vavák – získal jej sňatkem s vdovou po Vavákovi – Václav měl dostat hospodu č. p. 26, ale místo toho vynaložil děd náklad na ty jeho studie. To číslo 26. dal svému synu Karlovi (vypadalo to, jako by byl Václava Vaváka ošidil). S ním pak vzešli soudy, jak o tu hospodu, tak o vše ostatní. Ten hostinec byl nakonec prodán. Soudní spory trvaly 10 let ne-li déle a byl to snad největší soud tehdy v Rakousku. Říkával dědeček: to byl jedinečný proces v Rakousku. Doktor Škarda dostal 70 000 korun palmare! – studovanej Vavák to vyhrál – to se dědeček nenadal, nač synovi bude ten rozum a vzdělání! Dědeček dostal jen doživotní vejměnek v č. p. 19, které patřilo k cukrovaru, místo cukrovaru vejměnek. Dědeček byl jenom sedlák, nebyl tak moc fikanej. Moje maminka Anna, hostinská v Milčicích varovala marně pantátu Františka Čermáka: Lepší je hubený narovnání, než tučnej soud. Tento můj dědeček se dvakrát ženil a vždycky bez rozumu, ačkoliv mu ve vesnici říkali: Ty si můžeš vybrat. Byl nejbohatším sedlákem na Poděbradském okrese. A vzal si nejdříve (roku 1821) vdovu Vavačku se dvěma dětmi Václavem a Matějem, Potom Šlechtovou. Podle Hellichova rodopisu rytířů Vaváků (Věstník III: č. 9.) bylo Václavu Vavákovi, v roku sňatku jeho matky s Čermákem sedm let. Po smrti jeho bratra zůstal samojediným dědicem vavákovského majetku. Věnoval se obchodu a oženil se v Praze roku 1842 s dcerou železářského velkoobchodníka Streichera. Podle Hellicha byl právě on zakladatelem cukrovaru. Jako velkoprůmyslník dosáhl titulu císařského rady, ba domáhal se i titulu šlechtického. Zemřel roku 1889. Jeho syna Bohumila (narozen 1851) jsem dobře znala, pokračuje stařenka Čermáková. Byl silně krátkozrakej, měl nějakou vrozenou slabost zraku. On byl mužného věku, já žába (1. 7. 1869). Po těchto soudech jsem před ním radši utíkala, jak si můj otec přál. Bohumil Vaváků za mnou volával, počkej, já jsem tvůj strejc! Zůstal dlouho svobodnej. S mým tatínkem Vojtěchem si tykal, na pole mezi lidi nešel a omlouval to: Oni vědí, že jsem slepej, tak jak bych jim mohl poroučet? Cukrovarskej spolek měl svůj dvůr v Tatcích a pronajatej ve Skramníku. Měli také špejchary, ale pak se jim zdálo, že to má slabý zdě, tak z toho udělali byty. Ono se to pak moc zadlužilo. Byl tu ředitelem žid Kraus, předtím pouhý učedník v pražském obchodě Vavákově v Hybernské ulici. Když byl založen cukrovar, dotáhl to zde na ředitele. Zadluženého rytíře Bohumila, tento žid nutkal, aby se oženil. Našla se proň i nevěsta, ve Vídni, jejíž matka brala velkou podporu od šlechticů. Bohumil váhal, ale pak si jí přece vzal. Myslel, že dostane sní peníze, jí zase lákal titul rytířů z Adlaru, jejž z císařské přízně získal i s právem užívat erbu (1894). Titul získala, ale peníze nedala. Úpadek u Vaváků pokračoval. Když chtěli dostat Krause z vily, odsekl jí mazaný pan ředitel: JaJa, Frau von Vavak, já tu mám víc než vy! – Ona pak odjela pryč a už nikdo o ní nezvěděl. Konečně ředitel Kraus, takhle jednou na svatého Jana onemocněl a jel do Sadské k lékaři. Doktor řekl kočímu: Ihned jeďte domů, dovezete ho jako mrtvolu. A taky jo. Už ho zde skládali mrtvého. Nikdo nevyroste až k nebi. Mne bylo asi 1é let, když byly ty soudy. Naše hospoda byla daleko široko vyhlášena a oblíbena. Tenkrát při cukrovaru Milčice kvetly. Úředníci z Peček sem přicházeli s hudbou, se zpěváky. Po obědě v neděli měla chasa dycky nakvalt. Josef Čermák, syn fabrikantúv, který byl také prvním starostou Poděbradského okresu. Jel v kočáře a chasa ho doprovázela až na ostrov. Tam se tančilo až do rána. Ostrov býval v rybníce pod Milčicemi, na něm stála dřevěná bouda jako divadlo a střelnice. Ochotníci hráli, návštěvníci přicházeli z Peček, Sadské, Nymburka, Poděbrad ba i z Brodu. Milčice žily. Na ostrově bydlel v boudě dědek hlídač, starej Mašín. Když sláva Milčic uhasínala, celý ostrůvek rozvezli, snad Taliáni. Jak z babiččina vyprávění zřejmé, kapitalistické éře v Milčicích, po níž dnes nezbylo nejmenší památky, nechyběly nejrůznější původní stíny, i když se zdálo, že se vesnici daří. Již v jejich začátcích lze sledovat zárodky a známky jejího předčasného zániku: V podivné směsici se v ní sdružovala naše podnikavost i furiantsví, vypočítavost i pýcha, zchytralost i sudičství, příživnictví i kořistnictví, kariérismus i dekadence. A zatím v sousedních Pečkách cizí kapitalista Weinrich, nezatížený kazy české povahy, se zdarem založil a rozšiřoval prosperující podnik konkurenční.
Uvedení šlechtického titulu na pravou míru.
V různých pojednáních o p. Vavákovi je stále uváděno, že byl nositelem titulu Rytíř z Adlaru. K jeho titulu je zapotřebí říci, že tento titul byl používán neoprávněně. Proč a jak k tomu došlo, se dočteme v malé brožuře Vlastní životopis F. J. Vaváka od Stanislavy Jonášové – Hájkové, ze které citujeme. Vnuk Vavákova bratrance Matěje, císařský rada Václav Vavák, žádal o navrácení šlechtictví, ale až jeho syn Bohumil dosáhl v roku 1894 práva užívat erbu a přídomku z Adlaru. Přišel však o něj již 7. 11. 1902 rozsudkem pražského porotního soudu v procesu s falšovateli starých listin, mezi nimi i s Aloisem Müllerem z Mildensbergu, jenž se zaměřil na zaopatřování šlechtictví různým osobnostem. Vavákové nebyly jedinou obětí, ale v jejich případě pracoval Müller téměř výhradně s falšovanými listinami…
Dům č. p. 19 patřil cukrovaru, bydlel v něm továrník J. Čermák a úřednictvo cukrovaru. S jistotou víme, že majitelé továrny na cukr Wawak a Čermák v Milčicích žádají 27. 5. 1868 o povolení stavby nových skladišť a ve s tejné době dostali povolení ke stavbě jednopatrového domu. V prosinci 1868 byl dům hotov a oni podali ohlášení k ukončení stavby domu č. p. 19 v Milčicích. Představenstvo obce pak oznamuje slavnému C. K. bernímu úřadu v Poděbradech, že dům č. p. 19 dostaven jest a žádá o vyměření daní pro rok 1869. Z dopisu představenstvu obce ze dne 1. 8. 1872 od C. K. okresního soudu Poděbrady víme, že došlo k určitému nedorozumění a bylo vznešeno několik požadavků k jejich upřesnění.
Přesná citace dopisu zní: … má se neprodleně oznámiti 1) stál-li na místě č. p. 19 jiný dům dříve. 2) Kdy se nového stavení upotřebovati počalo. 3) Z jaké příčiny se dokonání stavby představenstvem u C. K. berního úřadu neoznámilo, poněvadž ten samý 1869 zbudován jest a k dani domovní předepsán není. Z odpovědi jsme se dozvěděli že: 1) Kdysi bylo na tomto místě stavení pod č. p. 19, po dlouhý čas bylo stavení prázdné. 2) Upotřebení stavení č. p. v březnu 1869 a prvního poschodí 1869… O málokteré stavbě z té doby známe údaje tak přesně, a proto jsou zde vypsány jako zajímavost ukazující úřední postupy v 19. století).
Ve 20 století po zániku cukrovaru zde bylo velké hospodářství pana Snětiny. Po roce 1948 bylo znárodněno a na malou chvíli zde mělo sídlo nově vzniklé JZD. To bylo založeno zároveň se vznikem Státního statku, který měl sídlo ve znárodněném statku J. Vozába. JZD neprosperovalo a asi po dvou letech špatného počasí zaniklo. Prostory statku pana Snětiny přešly na Státní statek a hospodařilo se na nich až do zániku statku v roce 1993. Za léta hospodaření Státního statku byly stodoly a další hospodářské budovy zdevastovány a zbourány. Zbylo jen pár důkazů na pískovcových částech ostění, nebo cihla s letopočtem 1825, asi ze stodoly nebo z chléva. Z jednopatrové budovy vznikl po přestavbě v druhé polovině 80 let minulého století obytný dům pro zaměstnance s několika byty. Dům byl v restituci vrácen původním vlastníkům.
Stejný osud potkal všechna znárodněná hospodářství a velké statky, které sloužili potřebám Státního statku. Většina hospodářských budov byla zdevastována, nebo zbourána, nic se neopravovalo, raději se postavilo na zelené louce zcela nové. To byl případ i velkokapacitního kravína, který byl na sklonku 80 let vystavěn na okraji obce. Díky ukončení činnosti Státního statku však objekt nikdy nebyl zprovozněn k účelům, pro které byl vybudován, a tak v 90 letech našli objekty nové majitele a vytvořili základ pro jakousi průmyslovou zónu. V polovině objektu založil v roce 1995 pan Langr z Poděbrad firmu Laglas (na výrobu izolačních dvojskel do plastových oken). Ve firmě nalezlo práci několik zaměstnanců bývalého Státního statku. V další časti tohoto objektu, sídlí firma na výrobu plastových oken. Nejprve zde byla firma AQ Okna a nyní zde působí Francouzská společnost GM International. Ve druhé části areálu VK má sídlo firma LEKY paní Sůsové ze Sadské, dále je zde sklenářství a výroba nábytku, které vede její manžel.
Statky v bývalém dvoře – Hamplův v č. p. 30 a Soběslavův v č. p. 46, byly rovněž po zániku Státního statku vráceny původním majitelům, ti se však již do Milčic nevrátili a majetek prodali. V bývalém statku Hamplových působila řadu let firma Wika ( Wily Emmert a Karin Capouchová). Později byl jimi přikoupen i objekt č. p. 45 od restituentů Vavákových. Zde pak byla zřízena ubytovna pro jejich pracovníky, pocházející převážně z Ukrajiny a Moldávie. Činnost firmy byla ukončena v roce 2010, pracovníci odešli z obce, část č. p. 45 byla zdemolována a ruiny dodnes hyzdí jinak hezký ráz obce.
Od Soběslavů koupili restituovaný majetek v č. p. 46 pan František Weiss a pan Ladislav Zacha, kteří společně začali podnikat v zemědělství. V současné době je vlastníkem soukromý zemědělec František Weiss, který zde nyní hospodaří se svým synem Františkem.
Všechny nově vzniklé firmy v objektech bývalého statku své majetky opravují, modernizují a rozšiřují. Využívají moderní techniku i zemědělské stroje. Vrácen byl i majetek po panu Václavu Vozábovi, tj. č. p. 4 a vila č. p. 48, a to rodině Václava Říhy. Postupně se i tento majetek opravuje a zvelebuje.V areálu byl zbourán kravín z 50. let a několik dalších hospodářských stavení a na takto vzniklé ploše byla vybudována solární elektrárna.
U příležitosti 50 výročí K. H. Borovského a na památku těchto schůzek se před domem 4. p. 8 konala 29. října 1906 velká slavnost. Byl odhalen pomník z hrubého kamene a školní mládež zasadila památnou lípu. Na této slavnosti hrála kolínská sokolská Kmochova hudba. Havlíčkova Lípa byla 4. 11. 1999 vyhlášena za památný strom.
Ve druhé polovině 19 století se věnoval výsadbě stromů velká pozornost a obec vynakládala na zeleň nemalé prostředky. Ve starých zápisech se roku 1888 píše, Obec starala se též povždy o dostatečný počet stromů na stromořadí kolem silnic a cest, i zakoupila za tím účelem roku 1884 celou velikou školku, kteráž stála přes 300 zlatých. Vysázela v letech 1884 – 86 mnoho set stromů na svých pozemcích, mimoto přenecháno mnoho set stromku zušlechtěných jednotlivým občanům za nízkou cenu k vysázení na jejich pozemcích a cestách soukromých.
Dozvídáme se zde také, kdy byly vysázeny lípy na návsi. 8 května 1876 byl schválen návrh na zakoupení a vysázení lip, rovněž jistě také víme, kdy se začal vytvářet základ budoucího velkého parku a pak i dalších menších parčíků.
Roku 1872 bylo v zastupitelstvu obce jednáno o tom jakým způsobem možno upraviti část obce před číslem 3. Usneseno aby se pozemek ten dal nejprve ohradit a pak dle možností nechal upravit.
Dne 15 března 1848 byla vyhlášena Rakouská konstituce, a na paměť toho byla v obecním parku před domem číslo 4 zasazena konstituční lípa. (Výhody konstituce vešli v život zákonem ze dne 7. Září 1848, pak patenty a nařízením z roku 1849, jimiž prohlášena půda svobodnou, a že má se vyvazovati a vlastniti, sami pak daň platiti.).
V kronice se dočteme, že roku 1936 zastupitelstvo schválilo žádost starosty Václava Vozába, že může na svůj náklad poříditi nový park okolo pomníku padlých ve světové válce.
V roce 1932 byl park před domem číslo 3, nově oplocen tak jak je zachycen na pohlednici (vydala paní Kopecká vlastním nákladem). Dne 2 července 1933 byl odhalen pomník Milčickým legionářům padlým v 1. světové válce. Na pomník přispěla obec 3000 korunami s podmínkou, až okrašlovací spolek podá návrh.
Pomník padlým po druhé restauraci. Snímek z roku 2009.
Na model pomníku (tak zní zápis z kroniky z roku 1932). Sochu zhotovil Jan Král, sochař z Peček za 7000 korun. Slavnostním řečníkem při odhalení pomníku byl pan Antonín Munzar, okresní školní inspektor ve výslužbě.
V 70 letech 20 století bylo oplocení odstraněno a park je přístupný což do té doby nebylo možné. K soše padlých hrdinů se chodilo jen při výjimečných příležitostech jako například při odvodech branců.
Po roce 1990 se obec stará o památky, které zde máme po předcházejících generacích. Socha padlých ve světové válce byla roku 2002 restaurována, v dalších letech bylo opraveno písmo a chystá se i náhrada vandalismem poničených fotografií legionářů na soklu pomníku.
Jeden z nejstarších stromů dnes již torzo je kaštan v malém parčíku u zdi domu číslo 19. Roku 1805 byl kaštan vysazen na paměť prohlášení Rakouska Císařstvím. Pod stromem rád sedával K. H. Borovský se svým hostitelem rychtářem Josefem Čermákem. Při vichřici 31. 5. 2001 se koruna starého stromu rozlomila a dnes je z kaštanu jen mohutný kmen, který v koruně postupně obrůstá (kmen je ale dutý).
O dalších stromech s historií jsme se dozvěděli z listin uložených v báni školy. Dvě lípy proti vchodu školy byly slavnostně zasazeny školní mládeží dne 2. dubna 1854 na věčnou památku zasnoubení Jejího apoštolského veličenstva Františka Josefa s Eliškou bavorskou.
Roku 1918 zasadila školní mládež poblíž školy lípu svobody na paměť nabyté svobody národa Československého. V roce 1925 byla prudkým náhlým větrem koruna zlomena, a proto ne 11 března 1926 byla na témže místě zasazena lípa nová. V minulosti byla oplocena dřevěným plůtkem a rovněž k ní chodili branci při odvodu na vojnu. Zde se zahrála státní hymna, poté se přešlo do velkého parku a branci zde položili kytici nebo věnec k pomníku padlým. Pro občany Milčic to byla v té době velká slavnost a s úctou jí přihlíželi.
Brodidlo na návsi zde bylo zřejmě odjakživa, kde je o něm zmínka, udávají jen dobu větších či menších oprav, nebo spor o jeho vlastnictví. V roce 1871 došlo ke sporu obce s cukrovarnou společností, která si činila nárok na zdejší plavidlo. Tato společnost byla vyzvána, aby předložila důkazy o domnělém právu na obecní plavidlo. V roce 1874 byly činěny další kroky od továrny v užívání vody od plavidla. V roce 1876 bylo brodidlo vypuštěno a vyházeno. Vyházená hlína byla ve veřejné dražbě nabídnuta občanům. K velké opravě brodidla došlo v roce 1892, zeď byla rozbourána, kameny i kvádry v plavidle, byly vyndány. Pak brodidlo znovu postavil stavitel Křovák. Zároveň bylo opraveno i zábradlí u brodidla. Po této opravě se v nezměněné podobě dochovalo až do 70 let 2é století. V roce 1973 byl průchod brodidlem pro plavení koní zabetonován na obou koncích a tak se z brodidla stala vodní nádrž pro hasiče. V roce 2000 učinil pan Váňa z Tatců pokus o chov ryb v Brodidle. Celé brodidlo vyčistil, vyzdil poškozené zdivo a vyčistil břehy, ale po dvou letech své činnosti zanechal. Brodidlo má rozlohu asi 200m², vodní hladina dosahuje výšky 1 – 1,5 metru a pojme asi 30 000 litrů vody z vlastních pramenů. Voda přepadem odtéká pod číslem 19 do sítě struh na severním okraji obce.
Brodidlo - současnost. Snímek z roku 2009.
Mezi nejdéle žijící rody v Milčicích patří vedle Vozábova rodu rod Vránů, Vaváků a Čermákův z č. p. 8. K Čermákům prý chodívala až z Nymburka na návštěvy Božena Němcová a scházela se u nich s Karlem Havlíčkem Borovským. Ten se zde údajně v době pražských bouří roku 1848 nějaký čas zdržoval u starosty Čermáka.
Č. p. 20 v roce 2004
Vránův statek č. p. 21 snímek z roku 2014. Jaroslav Vrána ve věku 95 let.
Vavákův statek č. p. 24. Snímek z přelomu 19 a 20 století.
Ing. Jaroslav Vavák s manželkou. Snímek z 30. 3. 1957
Vavákův statek – pohled ze dvora. Snímek z 30. let 20. století
Vavákův statek – přestavba z roku 1928. Snímek z roku 2007
Vavákův statek – průběh poslední přestavby. Snímek z roku 2014
Čermákův statek č. p. 8
Bahníkův dům č. p. 8. – Bývalý Čermákův statek
Milčice patřily mezi první elektrifikované obce, došlo k ní již v roce 1917. Trafostanice byla postavena v horní části obce, u zdi domu č. p. 4 Cukrovarnické a.s. Byla to cihlová stavba s příkrou střechou ve tvaru jehlanu: Na transformátoru byla umístěna mramorová deska s nápisem V touze po míru, roku 1917. Původní vedení o napětí 15 kV bylo napájeno z vodní elektrárny Poděbrady. Rozvod elektřiny v obci byl veden na betonových sloupech. V roce 1926 Svaz elektráren odstranil ze vsi betonové sloupy a místo nich byly zasazeny Jaroslavem Weissem a Františkem Krejčím sloupy dřevěné. Roku 1931 se zjistilo, že ztráty v obecním rozvodu stouply na 65%. Elektrárenský svaz byl vyzván, aby provedl revizi sítě a až následná revize prokázala vadný elektroměr ve dvoře č. p. 30. Ztráty činily 1174,- KČ a dvůr byl nucen zaplatit 3193,- KČ. Původní rozvody v obci byly v padesátých letech nahrazeny novými měděnými vodiči na nových sloupech a střešnících. Změnila se i trasa rozvodů, všechny byly vedeny pouze ulicemi. V šedesátých letech došlo ke změně napájecího napětí, a to na 22 kV a zároveň s tím byla i obec nově napájena z transformátorové stanice 110/22 kV Český Brod, jež byla vybudována v souvislosti s elektrifikací trati Praha – Česká Třebová. Obecní síť fungovala až do přelomu 80. a 90. let, kdy byla ve dvou etapách provedena rekonstrukce a kdy venkovní vedení bylo nahrazeno kabelovým. Při této akci byla zrušena i původní trafostanice a byla nahrazena dvěma novými na příhradové konstrukci. V současné době je v obci pět trafostanic, výše uvedené dvě jsou distribuční, dvě další slouží v průmyslové zóně a poslední vyvádí výkon z fotovoltaické elektrárny.
Osvětlení bylo v Milčicích ještě před zavedením elektřiny. Již v roce 1868 bylo v obci šest lamp, proti dřívějším pěti, proto se zvýšila částka za osvětlení na 80 Zlatých ročně. V roce 1887 byly objednány v Pečkách u pana Jouzy nové železné sloupy k lucernám. V té době se v lucernách svítilo pravděpodobně karbidem. Od elektrifikace obce v roce 1917 se postupně zvyšoval i počet lamp. Při rekonstrukci sítě energetiky byly zároveň položeny do společných výkopů i kabely pro veřejné osvětlení a místní rozhlas a nově byla na sloupy osazena nová parková svítidla, podél silnic v horní části obce pak na výložníku. Montážní práce v celé obci provedl pan Petr Dytrych a následně se o veřejné osvětlení a rozhlas staral cca do roku 1995, kdy údržbu tohoto zařízení převzala vzniklá firma Elektroservis Pečky pana Františka Dvořáčka. V letech 2001-2 nechala obec rozšířit veřejné osvětlení i směrem ke dráze za účelem zvýšení bezpečnosti občanů. V současné době dochází k postupné výměně svítidel za úspornější a méně energeticky náročné.
Již v roce 1936 jednala obec o zřízení telefonní hovorny, a sice kde má být umístěna a jaké náklady to bude představovat. Za 2. světové války byla zřízena v hostinci u Bézů v č. p. 2, za výčepem v kuchyni. Počátky telefonní sítě jsou spojeny s výstavbou telefonní ústředny v Sadské a vybudováním telefonního vedení ze Sadské do Milčic podél silnice na dřevěných sloupech, a to celkem se šesti dráty, které umožnili připojení tří přístrojů v obci – na úřadovně MNV, veřejné stanici u Bézů v hospodě a ve Státním statku. V 80. letech s rozvojem telefonní techniky, která umožnila takzvané podvojné připojení, se počet telefonů rozrostl na šest – úřadovna MNV a předseda MNV, veřejná telefonní stanice, poštovní doručovatelka paní Meissnerová, Státní statek a služební telefon energetiky do bytu Petra Dytrycha. Veřejná telefonní stanice se postupně z hospody u Bézů stěhovala do č. p. 32 a nakonec byl vybudován veřejný telefonní automat, který dodnes stojí u č. p. 14. Správa telefonů spadala nejprve pod Poštu, po roce 1990 pod Telecom a od roku 2007 je to společnost Telefonica O². V 90. letech společnost Telecom vybudovala po obci nové rozvody. Částečně zemními kabely, částečně závěsnými kabely na dřevěných sloupech, s cílem umožnit připojení každému občanovi. V dnešní době mobilních operátorů však pevné připojení pozbývá na aktuálnosti a tak i telefonní rozvody postupně z obce mizí. Rovněž tak i připojení na internet poskytují mnozí operátoři též jako bezdrátové.
Do doby, než byl v Milčicích vybudován hřbitov, se lidé pohřbívali na hřbitově ve Skramníkách. Od myšlenky zřídit vlastní hřbitov v Milčicích až po realizaci stavby uběhlo dlouhých devět let. V roce 1925 byl návrh umístit hřbitov v Bačově, ale žádost na prodej místa na hřbitov byla správní radou cukrovaru zamítnuta. V roce 1930 obecní rada jednala s Jaroslavem Vavákem o podmínkách při prodeji jeho pozemku pro pěšinu a nový hřbitov. K odkoupení pole na Varhánkách od Jaroslava Vaváka došlo v roce 1932. V roce 1933 obecní rada zadala nezávazně a bezplatně vypracování plánku a rozpočtu na stavbu obecního hřbitova staviteli Dmejchalovi z Peček a tím, že odměnu 5 % vyplatí projektantovi firma, která bude podle jeho plánku stavbu provádět. Roku 1934 byly plány na obecní hřbitov schváleny. Na zadání stavby, se přihlásili stavitelé s nabídkami, za jakou cenu, stavbu provedou, Byly to následující: pan Kuchař z Radimi za 66256,- Kč, pan Šebek z Nymburka za 81 908,- Kč, pan Klus z Poděbrad za 71 649,- Kč, pan Dmejchal z Peček za 72 006,- Kč, pan Votava ze Sadské za 71 932,- Kč, pan Kůla ze Sadské za 79 322,- Kč, a pan Holeček z Peček za 64 293,- Kč. Zastupitelstvo obce schválilo zadání stavby panu Holečkovi. Stavbu dozoroval pan Dmejchal. Ještě téhož roku byl mimořádně na schůzi 24. srpna 1934 schválen pohřební řád. Hřbitov bude obecní, bez rozdílu náboženského vyznání. Hrobky se budou stavěti kolem tří stran. Pěšiny mezi hroby musí 50 cm, u dětských 40 cm široké. Cesta mezi řadami musí být 1 m široká. První hrobka bude dvojitá. Zvonek v ceně 1150,- Kč dodá stavitel Holeček. Na schůzi 2. října 1934 byly stanoveny sazby hřbitovní. Za hroby I., II. a III. Třídy pro dospělé se zaplatí jednou pro vždy 370,- Kč, za hrobku I. třídy na jižní straně 235,- Kč, na východní a západní straně 200,- Kč, za vykopání a zaházení hrobu 50,- Kč, otevření hrobky 80,- Kč, exhumaci 100,- Kč, úpravu hrobu 10,- Kč, od drnování 20,- Kč a zalévání 5,- Kč ročně.
Prvním pohřbeným na zdejším hřbitově byl pan Josef Kubíček z č. p. 63. Druhý pohřeb se konal hned po měsíci, když 11. července 1935 byla ráno zabita vlakem Marie Weissová rozená Sekavcová, bylo jí 38 let. Dalším v řadě byl pak syn obecního strážníka Alois Weiss, narozený 6. 6. 1909, jenž zemřel 23. 7.1935. V roce 1935 byl hrobníkem zvolen většinou hlasů pan Alois Pfeifer, který bydlel v domku pro hrobníka (č. p. 73), přímo na hřbitově. V šedesátých letech byl tento domek, stojící v severovýchodním rohu, zbourán. Při nákupu ozdobných stromků pro hřbitov a okolí radil správce Josef Vavák.
Po roce 2008 se hřbitov zcela změnil. Opravena byla brána před vchodem a vjezdem do hřbitova, márnice dostala novou fasádu, byla opravena střecha a pozlacen křížek na věžičce márnice (roku 2008). Staré proschlé akáty lemující cestu středem hřbitova a jednotlivé keře z původní výsadby byly v roce 2004 pokáceny a podle návrhu zahradní architektky došlo k celkové obměně. Na jaře 2004 byly vyměřeny pěšiny, zabudovány obrubníky a cesty byly pokryty drobným štěrkem. Podél hlavních cest bylo vysazeno 140 tújí smaragdových a 120 buxusů. V okolní zastavěné ploše jsou čtyři záhonky ve tvaru kruhu s okrasnými dřevinami nižšího vzrůstu, ve středu jim vždy dominuje jedna borovice. Uprostřed hřbitova byly pak zasazeny ještě čtyři vzrostlé jasany. Ruční pumpa před hřbitovem byla vyměněna již dříve, kolem roku 1995.
Kříž uprostřed hřbitova stával mnoho let při pravé straně silnice vedoucí do Třebestovic. Tento cíp pole byl od pole odtržen při stavbě a rovnání silnice do Třebestovic a je majetkem Vránových. Na tomto kousku pole ve tvaru trojúhelníku rostly vedle křížku lípy. Kdy sem byl křížek umístěn, se neví, ale ví se však, že byl asi v 60. letech 20. století přestěhován pány Milošem Weissem a Vokřálem, a umístěn do středu hřbitova. Tím byl zachráněn před jistou devastací. Ježíš na kříži byl poničený tak, že byl nahrazen novým, o něco menším. Na podzim roku 2002 nechala obec zrestaurovat kříž kameníky (panem Donátem ze Sadské a panem Peroutkou st. z Peček), písmo však již obnovit nešlo. Původnímu místu křížku se stále říká u křížku, i když tam už kříž není. Vedle kříže rostly po stranách dvě lípy, jednu stříbrolistou zlomila 20. 6. 1998 vichřice. Později tam obec vysázela jeřabiny, ty se ale neujali, tak byly dosázeny okrasné javory, kterým se daří.
V roce 2009 došlo k podstatné změně v platbách za hroby, hrobky a urnové hroby, a to v návaznosti na nový zákon o pohřebnictví. Hrobová místa na veřejném hřbitově (pohřebišti) jsou pouze v nájmu. Smlouva se sepisuje na OU vždy na 10 let. Za velký hrob se platí 1000,- Kč, za malý urnový 500,- Kč.
V roce 1930 se jednalo o zřízení silnice směrem k budoucímu hřbitovu na Varhánkách, vyměřováním byl pověřen Ing. Uher z Peček. Na silnici v délce 250m bylo zakoupeno 250 m² kamene z Chotutic. Nejdříve byla udělána nová silnice od kovárny – šikmá, která by navázala na budoucí silnici ke hřbitovu. Rozpočet na ulici od kovárny byl stanoven na 15 000,- Kč, byl ale překročen. Cena ulice byla 17 267,- Kč. Ke hřbitovu vedla jedna cesta travnatá a souběžně s ní i štětovaná. Podél travnaté cesty byla vysázena třešňová alej. Třešně zakoupil pan Jaroslav Vrána s panem Kopeckým v Jičíně. Po mnoho dalších let se štětovaná cesta neopravovala a ničila jí těžká zemědělská technika. Nakonec obec v roce 1997 přikročila k celkové opravě. Podél travnatého pásu byly vysázeny obrubníky, které byly pak osazeny i kolem studny a ostrůvků s okrasnými javory. Vznikl tak jakýsi kruhový objezd s malým parkovištěm. Upravené podloží cesty bylo pokryto hrubým štěrkem. Práce prováděla firma Krofian Čáslav. Tato úprava však neměla dlouhodobý charakter a již v roce 2006 byl firmou PSVS Praha položen asfaltový koberec. V roce 2007 přibyla lavička a odpadkový koš, čímž okolí doznalo dnešního vzhledu. Asfaltová cesta neslouží jen k dopravě, ale je využívána i ke sportu – jízda na kole, kolečkových bruslích a podobné sporty.
Velký rybník se nachází v dolní části obce poblíž silnice na Třebestovice. Zřejmě je zde od nepaměti.
Duben 1940 – Pohřeb paní Marie Zubíkové rozené Králové
50. léta – Paní Jaroslava Hliněná rozená Weissová
Další dva menší protáhlé rybníčky, které vznikly až po roce 1985 na podnět ochránců přírody. Nápad na vybudování areálu klidu za velkým rybníkem v místech, kde zbyly jámy po dobývání rašeliny, dostal Mgr. Miroslav Bašus. Dnes víme, že zde vznikl prostor pro vzácné druhy ptactva a živočichů. Zóna v okolí rybníků o rozloze 3,8 ha byla roku 2007 navržena na zařazení lokality CZ 02 10719 – Milčice, do národního seznamu Natura 2000.
V roce 1987 byla v okolí velkého rybníka provedena úprava břehů a vyčištění od nánosů bahna. Okolí rybníků se díky spolku rybářů stále upravuje. V roce 2006 si dokonce tuto část přírody vybral režisér Vít Olmer, jako exteriéry pro pohádku Sůva z nudlí, kterou natáčel pro ČT.
K rybníku vede z obce pěkná pěšina, v současnosti je vydlážděna. Kolem této pěšiny, byla alej okrasných javorů s kulovitou korunou. Od pamětníků víme, že se jí říkalo alej vzdechů, snad podle zamilovaných, kteří se tu často procházeli na toulkách přírodou. V roce 2011došlo k obnově této aleje, a to za pomoci finanční podpory i EU. Nově bylo vysázeno 88 javorů Acer Globosum ve velmi vzrostlém stavu. Osazeny byly lavičky, odpadkové koše, stojan na kola a informační tabule o financování obnovy aleje, a o milčické lokalitě Natura 2000. Pro zvýšení bezpečnosti chodců byla v závěru roku 2011 nainstalována u silnice svodidla, která by měla zabránit vniknutí vozidel, která nedodržují bezpečnostní předpisy, a vjíždějí do prostoru aleje a chodníku.
Spolek rybářů čítá cca 50 lidí z Milčic a okolí. Porybných je v obci několik, jmenujme např.: Černý Jan st., Zedník Antonín st., Zedník Antonín ml., Petr Kafka a Werner Müller.
I v druhé polovině 19 století se obec starala o rybník, jeho výlov a následně i o prodej ryb. Například víme ze záznamů v kronice, kdy a za jakou cenu se ryby prodávaly v roce 1928. Například na velikonoční svátky byl 1 kg kapra po 8,- Kč a nárok na jednu rodinu činil 3 – 4 kg. Roku 1931 před Vánocemi byl rybník vyloven a kapři prodáváni 7,- Kč/kg pro občana obce a 10,- Kč/kg pro přespolního. Na vylovené ryby byly zřízeny u hráze speciální sádky, které jsou v současné době zasypány.
V roce 2011 požádala obec o dotaci Státní fond životního prostředí za účelem financování odbahnění rybníka, stavby hráze, zpevnění břehů a další navazující drobné akce. Žádost byla SFŽP akceptována a v současné době se čeká na konečné rozhodnutí Ministerstva životního. ( tento stav je k 11/2011).
V Milčicích je poměrně velký spolek myslivců, v současné době spadá pod Myslivecké sdružení Pečky. Je třeba říci, že spolek myslivců byl v Milčicích již v 19 století. Kromě obecní myslivosti byla v Milčicích i střelnice a střelecký spolek. Honitba se dražila vždy na dobu šesti let. Starosta honebního výboru vyhlásil předem veřejnou dražbu na určitý den a zájemci složili vadium (peněžitá částka, záruka záležející v majetkových hodnotách). Honitbu vydražil ten, kdo podal nejvyšší cenu. Ostatním licitantům, kteří v dražbě neuspěli, bylo vadium vráceno. Podle zákona měl vydražitel honitby hned po vykonané dražbě uhradit jednoroční činži. Činže se podle zákona odevzdávala starostovi honebního výboru. V roce 1878 byl starostou honebního výboru Josef Vavák, členové honebního výboru, kteří měli volební právo, byli vyhláškou dle zákona ze dne 1. 6. 1866 o myslivosti vyrozuměni a dostavili se: Karel Čermák, František Vozáb, Václav Vavák ml., Bohumil Vavák, František Hotovec, František Štajner, Josef Čermák, Antonín Čermák, František Vrána, Josef Vavák, obec Milčice, Josef Šlechta a Barbora Vozábová. Provedli volbu do honebního výboru a byli zvoleni následující pánové, kteří obdrželi nejvíce hlasů: František Hotovec 133 hlasů, František Vrána 132 hlasů, Karel Čermák, František Štajner a Josef Vavák všichni 79 hlasů. Tito pak zvolili za sebe starostu pana Františka Vránu.
Kromě myslivosti zde byl střelecký spolek a střelnice. Střelnice byla vybudována spolu s dřevěnou kolnou, jako divadlem, na ostrově místního rybníka. V divadle hráli místní ochotníci a návštěvníci přicházeli z Peček, Nymburka, Poděbrad i Brodu. Milčice divadlem žili. Na ostrově bydlel v boudě dědek hlídač (starý Mašín). Když sláva dnešních Milčic uhasínala, celý ostrůvek byl rozvezen, snad Taliány (informace pochází z Poděbradska, kde pan učitel František Kysilka vypráví podle pamětí Anny Čermákové z č. p. 8, narozené roku 1869. Tato vzpomínka je z doby, kdy ji bylo 10 let.) Občané si stěžovali i na provoz střelnice, víme to ze stížností občanů obecnímu zastupitelstvu, kde se doslova píše: Na základě více stížností, že provozovanou nynější čas střelbou na střelnici milčické hrozilo mnohým nebezpečí, any kule přelétávaly a i koně plaší, vidělo se níže psané představenstvo pohnuto, požádati předsedu řečeného spolku, by po čas žní nyní trvajících a vožení mandelů, střelbu na střelnici milčické zastavil. Z úřadu obce Milčice dne 30. července 1871 Karel Čermák, starosta.
22. 3. 2010 se konala ustavující schůze nově založeného sportovního střeleckého klubu SSK Milčice. Jeho zakladatelem a předsedou se stal Vladimír Čechrák mladší. Zároveň byla v bývalém písníku vybudována nová střelnice Na františku.
Současné myslivecké sdružení vzniklo po roce 1948 a k určitým změnám došlo po roce 1990. Nyní sdružuje čtyři obce – Pečky, Milčice, Velké Chvalovice a Tatce. Sídlo sdružení je v Pečkách, Sídlo honitby je v Milčicích, starostou honebního společenstva je pan Vladimír Čechrák starší. Honební společenství bylo obnoveno v 90. letech a v současné době působí zároveň s mysliveckým sdružením. Členy Mysliveckého sdružení Pečky-Čejkovna jsou z Milčic v současné době mezi jinými například Bašus Miroslav, Čápová Leona, Čáp Jaroslav, Čechrák Vladimír starší, Čechrák Vladimír mladší, Kafka Petr, Weiss Pavel a Nevtípil Pavel.
Zakládající sbor dobrovolných hasičů v Milčicích se sešel na své 1. schůzi dne 1. ledna 1923. Zakládajícími členy sboru byly: Vozáb Václav, Vrána Jaroslav, Vais Jan a cukrovar Sadská. Starostou sboru byl Novotný Václav a členy byli: Šimon Josef, pan Krejčí řídící učitel, Pikner Josef mladší, Lonský Josef, Kubíček Jan starší, Šteinberger Bohumil, Vais František, Kopecký Václav, Král Jan, Stárek Antonín starší, Nykodým Josef, Peroutka Alois, Malý Otakar a Píša Antonín. V roce 1925 měl sbor dobrovolných hasičů 19 členů. První hasičská zbrojnice byla zřízena roku 1923 mezi domy č. p. 14 a č. p. 16 a patřila Cukrovarnické a.s., tzv. Dvoru. V tomto roce byla zakoupena motorová stříkačka od firmy Stratílek Vysoké Mýto. Stála 44 000,- Kč. V roce 1949 opatřil pan Václav Vozáb starší vozidlo značky Peugeot. Při koupi auta pomohl fond národní obnovy. Vozidlo bylo upraveno pro potřeby hasičů. V 60. letech byl zakoupen starší hasičský automobil Tatra 805, vyřazený hasičským sborem v Pečkách. V 70. letech hasiči vybudovali svépomocí přístavbou u bývalé mostní váhy novou garáž pro větší hasičské auto. Sbor dobrovolných hasičů měl v průběhu 77 let trvající existence velkou členskou základnu mužstva a v počátcích své činnosti měl i dorost. V současnosti sbor již v obci neexistuje, kromě členské základny nebylo možné držet krok se současným rozvojem techniky a bezpečnostních předpisů. Pro obec zajišťuje službu smluvně SDH Sadská, pohotovostní zásahy zajišťuje Hasičský záchranný sbor se sídlem v Kladně, výjezdovou skupinou z Nymburka. Veliteli hasičského sboru v letech 1923 – 2000 byly pánové: Václav Novotný cestář, Josef Lukavec, Bedřich Novotný cestář, Karel Čáp mladší, Zdeněk Menšík, Jaroslav Jupa a Petr Kafka. Starosty SDH byli pánové: Jan Weiss, Jaroslav Vrána a Václav Novotný. Po roce 1948 byl sbor přejmenován na Svaz Požární Ochrany. Předsedou SPO byli František Kopecký, Josef Straka, Ota Mrzena, Jaroslav Košek a Karel Čáp mladší. Prvním jednatelem SDH byl Václav Štella, dále pak Josef Hnátek, ing. František Hliněný, František Kubíček, Alois Pfeifer, Karel Čáp a další. Za dobu trvání SDH byla používána tato technika: První motorovou stříkačku obsluhoval velitel stříkaček pan Karel Novák. Po zakoupení vozidla Peugeot byli řidiči Miroslav Boček starší, Josef Horák a Miroslav Féra. Řidiči Tatry byli Karel Čáp mladší a Petr Kafka. Během zmíněných 77 let existence prošli SDH celé rody, nelze je všechny jmenovat, byl by to opravdu hodně dlouhý seznam lidí. Z historie je nám také známo, že již v roce 1874 obec vlastnila stříkačku a to napolovic s cukrovarem. V obci existovalo zabezpečení proti požáru. Podle zákona z roku z 25. 5. 1876 vyšel nový řád policie v příčině ohně. Tehdy bylo usneseno, aby zaopatřeny byly co nejdříve asi dva žebříky, dva háky, pak bylo zakoupeno asi tucet košíků a jedna káď. V roce 1880 se představenstvo usneslo, aby jednalo s nějakou firmou o zakoupení stříkačky (stála 390 Zl. 50 Kr.). Stříkačka byla při požárech tažena koňmi. I na tyto koně byla dělána dražba.
Miroslav Boček st. oprava staré hasičské stříkačky
Pod hlavičkou Sboru dobrovolných hasičů vzniklo v roce 1923 ochotnické divadlo, jehož přesný název zněl: Dramatický odbor sboru dobrovolnických hasičů v Milčicích. Divadelní představení byla na dobré úrovni, neboť v Milčicích bylo několik velmi talentovaných herců, komiků a muzikantů. Některá jména herců ochotnického divadla si lidé pamatují dodnes: Václav Štella, Emílie Štellová, pan Walter a paní Walterová, Josef Pikner, Jaroslav Vrána starší, Bedřich Kopecký, Václav Kohoutek a další. Pánové Antonín Kohoutek a Jindřich Král byly výborní komici. V roce 1925 měl divadelní sbor 23 členů. Divadelní představení se konala v sále s jevištěm v hostinci u Khýnů v č. p. 2, později u Bézů.
V sezóně 1923 – 24 se hrála Maryša a vstupné bylo dobrovolné. V prosinci 1934 herci uspořádali Mikulášskou a na Silvestra sehráli představení s názvem Tichý dům u Nemluvňat. Představení se zúčastnilo 64 diváků. V následujícím roce se hrála hra Pro rodné lány, další rok to pak byla Noc!. 8 března 1935 se konala Masarykova oslava, účastnilo se jí 72 občanů. Návštěvnost na všech představeních byla obdobná. 10 března se toto představení konalo odpoledne, účastnilo se 44 osob a s panem učitelem Krejčím zde bylo 25 dětí. Tentýž den se večerního představení účastnilo 44 osob a 34 školních dětí. 14 března 1935 se konalo představení s názvem Pro tatíčka prezidenta. Dále se hráli hry Na statku a v chaloupce, Když hřměli jezy. V roce 1936 se hrála hra Tajemný dub. Pravděpodobně poslední hrou Milčických ochotníků byla hra Na Milčické rychtě, která pojednávala o slavném místním rychtáři Františku Janu Vavákovi. Hra se odehrávala přímo ve dvoře Vavákova statku č. p. 24. Diváků byl plný dvůr, přijeli i vzácní hosté z Prahy, většinou příbuzní profesora Šebka a Vaváků. Kulisy k této hře vytvořil a maloval Bedřich Kopecký starší. Představení se hrálo v roce 1941 k dvoustému výročí narození F. J. Vaváka (narozeného 26. 10. 1741). Rychtáře Vaváka si tehdy zahrál pan František Janeba starší. Ochotnické divadlo zaniklo kolem roku 1948.
V roce 1923, když byl založen Atleticko fotbalový klub, vzniklo první fotbalové hřiště na louce Václava Bočka staršího na Opatový, za roční nájem 100,- Kč. Na tomto místě bylo jeden až dva roky. Druhé hřiště vzniklo na loučce za rybníkem mezi cestou do Ameriky a velkou struhou, původním přítokem do rybníka (Později byla zavezena).
Josef Píša……..Jindřich Král...Antonín Kohoutek
Jaroslav Král (švec z vily č. p. 32)
Po 2. světové válce došlo opět ke změně místa hřiště. Od té doby se nachází v horní v horní části obce, a to za stodolami statku.
Později v 60. letech bylo pak vybudováno současné hřiště, poblíž bývalého Bačova. Kabiny a klubovna pro hráče byly vybudovány svépomocí.
Žáci
Horní řada zlava: Šmíd A., Tomek J., Novotný B., Vojtěch P., Mašek J., Novotný J., Zacha L. Chlubna M., Čechrák Vl., Vízek J., Král Jindřich.
Dorost - 1967
Fotbalisté Milčic – senioři – dětský den 1972
Chybí fotografie
První řada zleva: Jaroslav Weiss, Josef Straka, Bedřich Mašinda st., Václav Boček st., Josef Mašek st.
Josef Lukavec, Václav Nykodým st., Antonín Kohoutek (Pelé), Bedřich Kopecký st., Josef Weiss st., Václav Říha
Fotbalová jedenáctka Milčických žen – dětský den 1972
První řada zleva: Kohoutková Jarmila, Kopecká Míla, Mašková Věra, Jirásková Dagmar, Výhnálková
Druhá řada zleva: Bohunčáková, Bočková Judita, Zedníková Hana, Janoušová Hedvika, Súsová Jaroslava, Čápová Jaroslava
Před hráčkami leží Milčický Pelé Antonín Kohoutek
Memoriál Karla Čápa – 1980
Zadní řada: Meduna Jindřich, Kohoutek Václav, Mašinda Bedřich, Žaloudek Josef, Zacha Ladislav, Čechrák Vladimír st. Weiss Pavel, Mízler Zdenek
Sedláček Bedřich ml., Michalec Josef, Čáp Jaroslav, Kulík J., Mašek Josef, Moravec Miloslav, Mecera František
Memoríál Karla Čápa – 1982 – Stará garda
Horní řada: Brada Zd., Janeba M st., Král Jindřich ml., Mašinda Bed. ml., Sedláček Bedřích st., Kupr Rudolf, Petrásek
Dolní řada: Brada Jiří, Cirman Jiří, Novotný Bedřich, Král Jan
Později pak došlo k rozšíření o volejbalové hřiště a dětské pískoviště s kolotočem pro nejmenší děti. Po dvou stranách hřiště jsou rozmístěny lavičky pro diváky a po celém obvodu byly v 80. letech vysázeny různé druhy stromů. Roste jich tu téměř stovka. Je tu 70 borovic, 9 lip, 7 Bříz a další jednotlivé druhy, které vytvářejí příjemný stín pro diváky a hnízdiště pro ptactvo. V roce 2006 přibylo v areálu malé parkoviště a došlo k rozšíření dětského koutku o prolézačky z programu Tomovy parky.
Během několika desetiletí se v klubu AFK Milčice vystřídalo mnoho hráčů všech generací. Současným předsedou AFK je Jan Černý mladší a jednatelem Ladislav Zacha mladší. Rovněž se během let vystřídalo mnoho trenérů.
Na počest zesnulého kamaráda a milčického fotbalisty Karla Čápa pořádají fotbalisté každoročně memoriál Karla Čápa a ostatních milčických fotbalistů. Utkávají se v něm fotbalisté několika mužstev z okolních obcí a pražského podniku, kde pan Čáp pracoval
Memoriál Karla Čápa – 17. 8. 2002 – Brankář týmu FC Mungret – Barry a Milčické děti
ČSČK byl v Milčicích založen v 50. letech a sdružoval většinu žen z obce a několik mužů. Ženy každoročně pořádaly Dětský den na fotbalovém hřišti, kde děti za jejich dozoru a vedení soutěžily o různé ceny. Ve vedení ČSČK se během let vystřídalo několik žen, například paní Marie Kopecká, Jaroslava Čápová a Judita Bočková. Vzhledem k tomu, že z činnosti této organizace se nedochovaly žádné písemné materiály, nemáme možnost uvést více podrobností.
Zakládajícími členy ČSCH byly pan Karel Čerych s panem Bedřichem Kopeckým starším. V průběhu let se členy ČSCH stalo mnoho občanů obce i přespolních. Z Milčických to jsou pánové Jan Král, Bedřich Sedláček a Josef Žaloudek.
Po 1. světové válce došlo k prvnímu velkému rozšíření obce Milčice. Uskutečnilo se v dolní části obce, při levé straně silnice, směrem na Sadskou. První nové stavení č. 49 vystavěl Jan Weiss ještě před válkou v roce 1913. Poté následovala výstavba dalších domů: v roce 1920 č. p. 50, 51, 52, 53, což dalo vzniku První ulice. V roce 1921 to bylo č. p. 54, v roce 1924 č. p. 56, 57, 58 a 60. Dále byly postaveny: v roce 1926 č. p. 61, 62, 63, 64, v roce 1927 č. p. 65, 66, 67, 68, 69. v roce 1928 4. p. 70 a v roce 1929 č. p. 71. Výstavbou těchto domů vznikla Druhá ulice, která je souběžná s první ulicí. Původně byly cesty v ulicích prašné, nebyla zde kanalizace, a to až do roku 1994. Chodníky podél domů jsou dlážděné, vozovka má živičný povrch a v travnatých pásech mezi chodníky a vozovkou jsou vysázeny okrasné dřeviny jak jehličnaté (jalovce, tuje, kleče), tak listnaté (převážně ibiškové keře). Následně byl bezprašný povrch vybudován i v šikmé ulici od kovárny směrem ke hřbitovu.
Po 2. světové válce po roce 1945 došlo k poslední větší zástavbě, a to v horní části obce, tj. mezi silnicemi na Tatce a Pečky. První dům Kopeckých byl postaven na místě bývalého zahradnictví pana Elišky, který se přestěhoval do Peček. Stavba domu probíhala kolem silnic souběžně a následně vznikla i nová ulice. Stavby probíhaly až do 70. let.
Výstavba pokračovala oběma směry podél hlavních silnic souběžně. V roce 1951 bylo postaveno č. p. 78, v roce 1954 následovala stavba domů č. p. 3, 18, 81. V následujících letech bylo postaveno č. p. 5, dvojdomek č. p. 7, č. p. 85, 44, 47. Následně vznikla nová ulice a to stavbou domů č. p. 82, 84, 73 a poslední č. p. 91, bylo postaveno v roce 1979. Stavbou těchto domů byla v této části Milčice Jih výstavba ve 20 století ukončena. Bezprašná vozovka zde byla brigádně zbudována v roce 1988. Živičný povrch kryje jak vozovku, tak vjezdy k objektům, vše je ohraničeno obrubníky, zelené plochy byly následně osázeny okrasnými jehličnany a směrem k poli pak rostou vysoké borovice.
Kromě výstavby v horní části Milčic byly postaveny dva domy při pravé straně silnice k Sadské, v roce 1951 to byly domy č. p. 76 a č. p. 77. O něco později pak č. p. 88. V roce 1953 -54 byl postaven dům č. p. 79 u bývalé kolářské dílny.
Dále probíhala výstavba nových nebo přestavba hospodářských budov na obytná stavení v již zastavěné části obce. V první a druhé ulici to byly tyto domy – č. p. 86, 90, 92, 93, 94. V horní části to poté bylo č. p. 43. Ve stejné době postavil státní statek postupně tři jednoposchoďové bytové domy (každý o čtyřech bytech) č. p. 87,89 a 95. Plánovaný řadový dům s osmi jednoposchoďovými byty už Státní statek nedostavěl, ten byl dostavět až kolem roku 1994 – 95. Tyto byty č. p. 96, 97, 98, 99, 100, 101, 102 a 103. byly prodány do soukromého vlastnictví zájemcům i mimo obec.
Po roce 1990 pak došlo k výstavbě dalších jednotlivých staveb v prolukách či na rozdělených parcelách, neboť volné parcely v obci dosud chybí. I přes tento nedostatek se postavilo nebo přestavělo hodně domů, v roce 1995 – 96, to bylo č. p. 31, v roce 1997 č. p. 10 (s přístavbou v roce 2013). Dále to bylo, č. p. 65 a 104. V roce 2000 – 01, to bylo, č. p. 106. V roce 2008 byla pak přidělena č. p. 46, 107, 108, 109. V roce 2009 domek ve dvoře č. p. 19 a v roce 2010 – 11 to byla č. p. 110, 111. V roce 2012 – 13 to bylo č. p. 112. Stavba nových domů pokračovala i letech 2015 – 16.
Největší změnu doznal střed návsi, téměř všechny štětované cesty z dávné minulosti i s vjezdy k domům, byly od základu znovu vybudovány. Práce započala začátkem května 2002. Nejprve došlo k vyměření a rozšíření cest, vše bylo vybagrováno, okraje vozovky byly ohraničeny silničními obrubníky. Na upravenou vozovku byly dány různé podkladní štěrkové vrstvy, ukončené asfaltovým kobercem. Koncem roku 2002 byla práce hotova. Všechny pomocné práce provedla stavební firma PSVS z Prahy. Na závěr byla na budoucí zelená pásy navezená zemina a povrch byl oset travním semenem. V letech 2002 – 2009 v místech, kde obrubníky chyběly, provedli jejich osazení a terénní úpravy pánové Jan Černý starší, Josef Černý starší a Zdeněk Mízler.
Velkou opravu si vyžádala budova bývalé školy č. p. 27. Oprava fasády školy byla provedena ve dvou etapách. Od října 2002 do ledna 2003 byla provedena oprava omítky a začištění. Konečný barevný nátěr byl proveden v červenci 2004.
V září 2002 došlo k výměně betonových dlaždic na některých chodnících, od autobusové zastávky ve středu obce, oběma směry. Náhrada byla provedena novou zámkovou dlažbou.
K restaurování barokního kříže u školy došlo koncem léta roku 2002 pány Donátem ze Sadské a Peroutkou starším z Peček. Zároveň bylo provedeno i čištění pískovcové sochy padlým legionářům ve světové válce. Rovněž došlo k obnově písma na soklu pomníku, chystá se obnova chybějících a poškozených fotografií u jmen padlých hrdinů. Ve stejné době došlo i k obnovení písma na pomníku Karla Havlíčka Borovského před domem č. p. 8.
Staré dlaždice byly následně použity při opravě pěšiny v javorové aleji vedoucí od poslední ulice k rybníku. Práce provedla osvědčená trojice pracovníků obce. Zahájila je v říjnu 2005 a druhá etapa skončila o rok později.
Na podzim 2006 byla opravena Vránova ulice, v součinnosti se svazkem obcí Pečecký region byla spolufinancovaná cyklostezka 0124 Kostelní Lhota – Milčice.
V roce 2006 byl udělán poslední vjezd na návsi, a to mezi dvěma parky k vile č. p. 48.
Zároveň bylo zhotoveno i malé parkoviště u hřiště a závěrem došlo i k dokončení cesty ke hřbitovu, která měla od poslední úpravy povrch tažený pouze válcovaným štěrkem. Firma PSVS stavbu realizovala novým asfaltovým kobercem na cestě na Roudníky až k bráně hřbitova.
Od podzimu 2006 bylo započato se stavbou dětského hřiště pro nejmenší děti, instalovány byly různé prolézačky a houpačky. Po dokončení této stavby byly pevně zabudovány lavičky pro maminky. Na jaře 2007 byly na různých místech v obci zabudovány další lavičky. U brodidla, hřbitova a rybníka. Po obci byly rozmístěny i odpadkové koše.
V dubnu 2008 došlo k přeložení chodníku kolem č. p. 25 a č. p. 83, byla provedena i úprava zelené plochy v okolí. Rovněž byl přeložen chodník od vily směrem na Pečky. Následně, v roce 2011 byl podobně opraven chodník kolem č. p. 50. u Mrzenů a nově vybudován chodník mezi č. p. 2. a č. p. 41. Této akci i předcházelo osazení silničního zrcadla v zatáčce u Bézů.
Bývalá rampa proti bývalé váze byla v roce 2009 opravena a posloužila jako základ pro stavbu autobusové čekárny. Byla to součást dotační akce Svazku obcí, při které došlo k výstavbě autobusového nádraží v Pečkách a několika zastávek v okolních obcích. Čekárna je v obci od srpna 2010.
V Milčicích máme dva památné stromy. K vyhlášení obou stromů v Milčicích došlo na návrh paní Evy Vyhlídalové v roce 1999. Referát životního prostředí v Nymburce vyhlásil za památné stromy nejprve hrušeň obecnou, která je významná svým habitem, velikostí a stářím. Každý památný strom je ze zákona zakázáno poškozovat, ničit a rušit v jeho přirozeném vývoji. Památný strom má stanovené základní ochranné pásmo ve tvaru kruhu o poloměru desetinásobku průměru kmene měřeného ve výšce 130 cm nad zemí. V případě hrušně to činí kruh o poloměru 8 metrů. Obvod kmene ve výšce 130 cm činí 250 cm, výška stromu je 16 metrů, výška koruny 12 metrů a stáří asi 100 let. Památnou hrušeň můžeme vidět na pravé straně při výjezdu z obce směrem na Pečky. Památným stromem se stala 20. 8. 1999.
Havlíčkova Lípa byla prohlášena památným stromem 4. 11. 1999. Zdůvodněním je historický význam stromu, byl vysazen 30. 9. 1906 na počest 5é výročí úmrtí K. H. Borovského. Obvod kmene ve130 cm činí 250 cm, výška stromu je 13 metrů, výška koruny 11 metrů, šířka koruny 11 metrů a stáří 105 let. Ochranné pásmo je o poloměru 7 metrů. Památná Lípa Malolistá roste na návsi před bývalým Čermákovým statkem č. p. 8.
V letech 2003 – 2004 došlo k výsadbě nejméně 80 jabloní u cesty v Americe. V roce 2005 jich rostlo a kvetlo pouze 8, většina stromků uschla. Ze stejné výsadby stromků dopadly obdobně i jeřabiny ve střední části Ameriky. Na jaře 2005 provedli Jan Černý starší a Zdeněk Mízler výsadbu asi 100 mladých habrů podél břehů obou menších rybníků. Většina těchto stromků se ujala, k čemuž přispělo i vlhké okolí. V říjnu 2004 bylo vysázeno 250 jeřabin po obou stranách silnice směrem k zastávce ČD. Některé uschlé stromky a zlomeniny po vandalech jsou opětovně dosazovány. Další jeřabiny byly vysázeny i do parku a v okolí dětského hřiště. Na jaře 2009 bylo do Vránovy ulice vysázeno 300 mladých bříz po obou stranách cesty a do travnatých cípů na rozcestích. Do Ameriky bylo vysázeno 200 malých jeřabin a na zadní rybníky k řadě habrů byly dosázeny jilmy v počtu 200 ks. Do parku u Šebkovy vily byly vysázeny malé doubky, které daroval pan Josef Béza starší, celkem jich bylo 20 kusů. Jejich původ je hezkým příběhem – jeho vnuk Jan a vnučka Baruška mu v zahrádce zasadily žaludy a ony vyrostli v krásné doubky, které nyní budou krášlit park.
V roce 2007 byla poprvé otevřena stálá výstava o Milčice sídlící v budově Obecního Úřadu. Prostory se stále rozšiřují o další exponáty a tematické okruhy. Pro veřejnost je otevřena každoročně 8 května od 14. do 16. hodin. Mimo tuto stálou dobu je možno sjednat individuální prohlídku na Obecním Úřadě. Autorkou, správkyní a průvodcem naší stálé expozice je paní Eva Vyhlídalová. Objednání prohlídky je možné přímo u správkyně na telefonním čísle 604 961 498, nebo na Obecním Úřadě. V roce 2011 byla z důvodů neustále se rozšiřující expozice, uvolněna další místnost. Ta byla zrestaurována a byly dokoupeny skřínky pro vystavované exponáty.
Obnově javorové aleje předcházela žádost obce Milčice o dotaci Státní zemědělský intervenční fond, a to prostřednictvím MAS Podlipansko, jejímž je obec členem. V roce 2010 byl projekt SZIF akceptován. Obec obdržela dotaci převážně z evropských fondů ve výši 514 573,- kč.Výsadba javorové aleje byla největší událostí roku 2011.Původní javorová alej zde byla od nepaměti, proto nevíme přesnou dobu její výsadby. Jak byly stromy staré, nám napoví informace v publikaci pana Josefa Marka z Třebestovic, pod názvem Rok 1848 a Havlíčkova lípa v Milčicích, kde je citován článek z časopisu Naše Hlasy číslo 39. z 30. 9. 1906. Mimo jiné se zde píše: od obce Sadské se táhne dlouhé stromořadí kulovitých javorů, a po pěkné pěšině přijdeme k obecnímu rybníku s dvěma plovárnami a se sádkami…, Je tedy jisté, že alej tu byla již v roce 1906 a připočítáme-li stáří sázených stromů, nejméně 10 – 15 let, tak zjistíme, že první javorová alej byla vysazená kolem roku 1890. Stáří dožívajících javorů mohlo tedy být 115 – 120 let.
Po úpravě terénu došlo ve dnech 26 – 27 března 2011 k výsadbě 88 javorů. 26 března byly na předem vyměřených a vyznačených místech vyhloubeny jámy pro vzrostlé stromky. Stromky byly vypěstovány v ČR, stáří stromků bylo 15 - 18 let a obvod kmene kolem 20 cm. Výsadbu provedla firma Hraňo, celkem asi 6 lidí a obsluha strojů při navážení. Měli techniku a elán a večer byly celá alej vysázená. Ke každému stromku byla dána ke kořenovému balu roura pro zalévání. Každý stromek byl opatřen oporou ze tří kůlů nahoře spojených rovněž kulatinou. Nakonec byly stromky vyvázány a v dolní části opatřeny krytem proti okusu zvěří. O zalévání stromků se staral pan František Weiss. Později byl upraven terén v celé oblasti výsadby (prací). Výsadba byla provedena rychle a správně, všech 88 javorů se ujalo. Začátkem léta r. 2011byla obnovená javorová alej doplněna čtyřmi lavičkami, dvěma pevnými koši na odpadky, stojánkem na kola a informační tabulí. Ale i na venkově se rozmohl vandalismus a zdá se nynější doba nepřeje pěkným věcem, které mají sloužit všem. Jak jinak si vysvětlit, že po pár měsících byly z laviček ukradeny sedáky i opěrky z dřevěných fošen. Škoda činila 5000,- Kč., pachatel nebyl dopaden. K opravě došlo v r. 2012.
Na žádost obecního úřadu došlo na podzim r. 2011 k zabudování svodidel v křižovatce k Sadské, aby byla alej chráněna proti neopatrným řidičům. Svodidla však alej neochránila! 27. 3. 2013 havarovala neopatrná řidička jedoucí od Sadské a těsně za svodidly vyvrátila a sedřela kůru po celé délce kmenů i korun na dvou javorech. Zachránit nešli, proto byly oba zničené stromky v květnu roku 2013 nahrazeny novými. Stromky zasázel opět p. Hraňo z Žehušic se starostou Janem Králem. Jeden vzrostlý stromek stál 5000,- Kč. Celkem obec za neukázněnou řidičku, která od nehody ujela, zaplatila 10 000,- Kč. Až po této události došlo k prodloužení svodidel chránících alej na délku, jakou Obecní úřad původně žádal.
29 března 2011 byla před Vavákovým statkem postavena informační tabule o životě a významu díla F. J. Vaváka. Zřizovatelem bylo Národní muzeum – Matice česká, sekce Národního muzea v Praze, ve spolupráci s Obecním úřadem v Milčicích. K slavnostnímu odhalení tabule došlo v sobotu 24 září 2011 v 10 hodin, kdy přijel autobusový zájezd příznivců Matice české pod vedením manželů Pokorných, pracovníků Národního muzea. Přivítání návštěvy a úvodní slovo přednesl místostarosta obce Petr Dytrych, následovalo historické pojednání Evy Vyhlídalové, na které navázali svými projevy manželé Pokorní. Mezi hosty se dostavil i pan Jaroslav Vrána z čísla 21 (92 let), aby upozornil na informační tabuli, kterou nechal písmáku Vavákovi rovněž postavit před číslo 24 jako poděkování za dávnou Vavákovu pomoc jeho předkům, rodině, která patří k nejdéle žijícím rodům v Milčicích, asi od roku 1654. Poté následovala prohlídka památek na návsi. Nato se hosté odebrali do prostor Obecního úřadu, kde si prohlédli výstavu o historii Milčic, s příslušným výkladem Evy Vyhlídalové.
Na závěr návštěvy obce si výprava prohlédla okolí rybníků a novou javorovou alej s info. Tabulí.
Změnu doznala i obecní knihovna. Po smrti posledního knihovníka, pana Miroslava Švarce z čísla 44, na jaře roku 2011, došlo k celkové rekonstrukci knihovny. Knihovnicí se stala paní Jitka Dytrychová, která provedla zásadní změnu ve vedení evidence knih a začala s elektronickou zápůjčkou knih. Knihovna byla otevřena 1. 9. 2011, otevřeno je dvakrát v týdnu, vždy v úterý a ve čtvrtek od 15 do 16 hodin.
Břízové stromořadí lemuje palouček podél pole, vedoucí od druhé ulice až k rybníku. Roste zde 18 vzrostlých bříz a jedna jíva kočička. Do neúplného stromořadí bříz, jejichž stáří odhaduji na 30 až 35 let, bylo dosazeno 22 malých břízek (asi jeden metr vysokých), aby bylo stromořadí celistvé. Výsadbu provedli pánové Zdenek Mizler a Josef Černý starší v letech 2011-12.
Akce Podlipansko sází stromy, probíhala v sobotu 3. listopadu 2012 pod názvem Přijďte si vysadit svůj strom. Výsadba se konala hned ve třech obcích najednou. V Milčicích a Pískové Lhotě se sázela od 9 do 13 hodin, ve Vrbčanech od 14 do 18 hodin. Ve všech obcích zahajovala výsadbu zástupkyně Podlipanska paní Kateřina Hejduková, která podala pár informací o financování výsadby. Výsadba se mohla realizovat díky podpoře TPCA a jejich grantovému programu partnerství pro Kolínsko, ale i díky starostům a dobrovolníkům.
V Milčicích, se vysadilo 30 vzrostlých lip, které vytvoří pěkné stromořadí, nahradí asi 80 let starou třešňovou alej. Účast na této akci byla obrovská, přišlo nejméně 60 lidí, přišli celé rodiny s dětmi, stromků ale nebylo tolik, tak si svůj strom zasadili dohromady.
Výsadbu organizovali někteří zastupitelé obce, starosta Jan Král, místostarosta ing. Petr Dytrych, Ladislav Zacha, Josef Žaloudek a Jan Černý starší. Rozdali nářadí, navezli stromky k předem vyhloubeným jámám, jiní zase zatloukali dřevěné sloupky a instalovali zavlažovací hadice k vysázeným lipám, na závěr starosta Jan Král a Olinkou Douděrovou roznesli malé občerstvení. Poté ing. Petr Dytrych lípy očísloval a ke každé napsal číslo sázejícího.
V tento den bylo vysázeno ještě pět solitérních lip, jednu u brány hřbitova, zbylé byly zasázeny na návsi (dvě u brodidla a jedna v parku poblíž sochy). Pátá lípa byla omylem zasazena do stromořadí (jako šestá od brány hřbitova). Tyto lípy vysadili starosta Jan Král, místostarosta ing. Petr Dytrych, Ladislav Zacha, Miloslav Moravec a Karel Krátký. Vývoj těchto lip bude sledovat zahradník z Chrudimi, který je pod touto podmínkou obci daroval.
Seznam občanů, kteří vysadili jednotlivé lípy.
Rok 2013
Každý rok se obec pečlivě stará o udržování parků a veškerých obecních ploch, vysazují se nové stromky a keře. Třetího května 2013 musela obec nechat dosázet javorovou alej. Dva vzrostlé javory s kulovitou korunou zničila řidička jedoucí do Milčic od Sadské a to hned za svodidly, která měla alej chránit! Řidička od nehody ujela a obec stálo dosázení těchto dvou javorů 10 000,- Kč.! Škoda, že až po této události došlo k prodloužení svodidel, jak obec původně požadovala.
Dvacátého května přišla na kontrolu lipového stromořadí u hřbitovní cesty paní Kateřina Hejduková z Podlipanska, aby poradila jak provést první prořezání korun lip. Na setkání s pí. Hejdukovou přišli, starosta Jan Král, místostarosta ing. Petr Dytrych, Eva Vyhlídalová, a Alena Novotná. Protože se výsadba stromořadí konala pod názvem, Zasaď si svůj strom, bylo tím myšleno, že se bude každý o svůj stromek starat, ale zastupitelé rozhodli, že obec nechá lípy prořezat odborníkem, což se stalo. Zároveň byly prořezány i okrasné javory před branou hřbitova.
Krátce po vyvázání a ořezu lip, byla před hřbitov umístěna informační tabule pojednávající o výsadbě lipového stromořadí (3. 1. 2012), ale i několik základních informací o vzniku hřbitova, hřbitovní cesty a výsadbě původní třešňové aleje.
Začátkem července 2013 započala oprava zdi a pilířů u hřbitova. Zároveň byla provedena oprava vrat a dvířek, včetně nátěru. U vrat byla vyvěšena informační tabule, na které jsou i nabídky kameníků.
Asi během května – června 2013došlo k výměně dřevěných oken u sálu za plastová (jen na jižní straně).
V tomto roce 2013 byla opravena fasáda na budově (č. 35) bývalého obecního úřadu, nyní hasičské zbrojnice a čekárny autobusové zastávky. Nová fasáda dostala příjemnou, žlutou barvu. Po dokončení fasády byly na zeď umístěny dvě nové skříňky pro informace občanům od OU.
Milčice se stále zkrášlují, pěkně se zde žije, ale je všeobecně známo, že zde nejsou pozemky na výstavbu rodinných domů, ale i tak se v obci staví, za posledních 20 let bylo postaveno 12 rodinných domů.
V roce 1994 – 96 to byl dům č. p. 31 a č. p. 65
V roce 1998 to byl dům č. p. 30 s přístavbou v roce 2012
V roce 2000 – 01 to byl dům č. p. 106
V roce 2004 – 06 to byl dům č. p. 46
V roce 2005 – 06 to byl dům č. p. 107 a č. p. 109
V roce 2006 – 07 to byl dům č. p. 108
V roce 2009 – 14 to byl dům č. p.?, ve dvoře domu č. p. 19
V roce 2010 – 11 to byl dům č. p. 110 a č. p. 111
V roce 2012 – 13 to byl dům č. p. 112
Kromě nových domů bylo buď přestavěno, nebo zrekonstruováno nejméně 30 rodinných domů.
Eva Vyhlídalová
Koncem roku 201č bylo do parku podél příjezdové cesty k vile č. 48 zasázeno několik keřů a stromků. O měsíc později začala celková úprava okolí sochy padlým hrdinům ve Velké válce. Nejprve byly odstraněny staré, přerostlé a proschlé túje rostoucí podél přístupové pěšiny k soše. Poté byl urovnán terén, vyměřena nová pěšina a okolí soklu sochy. Nová pěšina s obrubníky má povrch ze zámkové dlažby. V květnu byl konečný vzhled okolí sochy zakončen výsadbou. Po obou stranách pěšinu lemuju, řada 30 buxusů (celkem 60 kusů). Za sochou je 8 tújí.
Všechny práce provedli pánové, Jan Černý st., Zdeněk Mizler a Josef Černý. Ve velkém parku se letos pracovalo ještě jednou a to v polovině června. Doslova horolezecký výkon podal mladík při prořezu jasanu, který roste na svahu za sochou. Tento mladík prořezal ještě vedlejší dub a proschlou korunu lípy. Dle věstníku č. 12 z roku 1906 mají Milčice konstituční lípy, vysázené na jaře roku 1848, kde byla při slavnosti korouhev gardy. Konstituční lípa byla zasazena před bývalým domem č. 4 v obecním parku. (Konstituce – ústava, je druh státního zřízení, při němž hlava státu, zpravidla panovník, je vázána spolupůsobením voleného zastupitelstva parlamentu).
K slavnostnímu zahájení stavby cyklostezky došlo 4. září za přítomnosti starosty Jana Krále a Kateřiny Hejdukové z Podlipanska. Cyklostezka vede od počátku hřiště podél levé strany silnice až k vlakové zastávce Tatce vzdálené 700 metrů. Stavba byla financována z regionálního operačního programu střední Čech. Příjemcem byl DSO Pečecký región. Stavbu cyklostezky, se podařilo dokončit na přelomu roku 2014 – 15 firmě Telsig servis s.r.o. z Velkého Oseka.
Stavba vodovodu a kanalizace I.Na podzim (4. 11. 2014) byla zahájena dlouho očekávaná výstavba vodovodu a kanalizace. Stavba vodovodního potrubí započala pokládáním potrubí v blízkosti transformátoru za Moravcovými výkopovými pracemi, směrem k Velkým Chvalovicím a zároveň u fotbalového hřiště podél cyklostezky, směrem k průmyslové zóně (k firmě Laglas a LEKY). Celá stavba má být ukončena 30. 9. 2015, jak se dočteme na informační tabuli, která je umístěna poblíž křižovatky u Obecního úřadu.
Současně se stavbou vodovodu a kanalizace (5. 11. 2014), začalo bagrování bahna z asi rok vypuštěného a nyní již zcela zarostlého dna rybníku. Rybník byl zanesený bahnem hlavně z vymílaných břehů v místech, kde byly břehy bez dlažby. Hráz u stavidel hrozila protržením, protože mezi pískovcové kvádry hráze protékala voda stále silnějším proudem. Práce na opravě stavidel a čistění dna rybníka, byla díky mírné zimě, prováděna bez přerušení. Do konce ledna roku 2015 byla postavena úplně nová hráz se stavidly, práce pokračují ……
Jak již jsme uvedli v kapitole I. výše, 4. 9. 2014 byla zahájena výstavba cyklostezky. Celá stavba vede od obecního fotbalového hřiště až k železniční stanici Tatce a měří 750 metrů. Stavba byla dokončena v polovině dubna 2015 vybudováním tří odpočivadel se stolky, lavičkami, stojany na kola a odpadkovými koši, později byla dodána i informační tabule. K slavnostnímu otevření cyklostezky došlo ve středu 29. 4. 2015 ve 14. 00. a sešli se zde téměř všichni, kteří se o stavbu cyklostezky zasloužili a pozvaní starostové ze sousedních obcí. Po přestřižení pásky promluvil starosta Peček pan Milan Urban, pan Kučera z ROP, paní Kateřina Hejduková a závěrečné slovo měl starosta Milčic ing. Jakub Douděra, který poděkoval všem, kteří k realizaci vzniku cyklostezky svou prací přispěli. Oficiální otevření cyklostezky bylo zakončeno krátkou procházku k odpočivadlu v zatáčce u firmy Laglas. O pohoštění se starala sekretářka, úřednice obecního úřadu s místostarostou Ladislavem Zachou a bývalým místostarostou ing. Petrem Dytrychem.
V roce 2015 pokračovali i práce na odbahnění a rekonstrukci rybníka. Tento projekt byl spolufinancován Evropskou unií – Evropským fondem pro regionální rozvoj a státním fondem životního prostředí ČR v rámci operačního programu Životního prostředí. Na informační tabuli umístěné na hrázi u stavidel se dále dozvídáme, že v rámci realizace akce bylo provedeno odbahnění nádrže, výstavba výpustního zařízení a bezpečnostního přelivu. Dále byla provedena revitalizace přítoku do malé vodní nádrže a realizována výsadba dřevin. Celkově uznatelné náklady na akci činily 6 412 539,- CZK, z toho byl příspěvek z fondu Evropské unie 4 168 150,- CZK (65%), příspěvek SFŽP ČR 320 627,- CZK (4%) a příspěvek obce Milčice 1 923 762,- CZK (30%). Stavba byla předána 30. 4. 2015, rybník se mohl napouštět. S potěšením mohu říci, že ani vypuštění rybníka, ani pracovní ruch nevypudil vzácného ledňáčka říčního (Alcedo atthis), neboť byl spatřen na struze pod stavidly poblíž velkého platanu (19. 7. 2015).
Foto ze stránek google.
Jako třetí důležitá stavba, probíhala v roce 2015 výstavba vodovodu a splaškové kanalizace. Bylo položeno potrubí od konce obce okrajem pole podél pravé strany silnice až do Velkých Chvalovic, kde se Milčice napojili na vodovod a kanalizaci v Pečkách. Díky mírné zimě, téměř bez sněhu a mrazů se se pracovalo i v zimních měsících. Od dubna 2015 probíhalo zaměřování elektrických, telefonních a ostatních podzemních sítí, aby se mohlo začít se samotnými pracemi v obci. Muselo se řešit mnoho nepředvídaných problémů, u každého domu to bylo jiné, proto to byla složitá práce. Díky systému stavby, který byl zvolen (protlakem za pomoci proudu vody), nebyla obec rozkopána a práce se téměř nedotkla vozovek a chodníků. Komunikace a informování o postupech probíhalo díky zastupitelům obce a stavbyvedoucímu ing. Karlu Valtovi jak na schůzích, tak i jednotlivě a velmi dobře. Celá stavba byla ukončena 30. 11. 2015 a občané se začali průběžně připojovat.
Byla akce, která proběhla v neděli 8. 11. 2015 od 9.00 hodin, byla to druhá etapavýsadby lipového stromořadí, vedoucí podél hřbitovní cesty. Stejně jako první etapa výsadby, která se konala 3. 11. 2012, byla i ta nynější financována z projektu MAS Podlipansko, dotovaného z grantu TPCA a řídila jí pí ing. Kateřina Hejduková z Podlipanska se starostou Jakubem Douděrou a místostarostou Ladislavem Zachou. Již po osmé hodině ranní naváželi pánové Jindřich Král s Janem Černým starším stromky a opěrné kůly k předem vyhloubeným jamám u hřbitovní cesty. Protože měla výsadba velkou propagaci od vedení obce, tak se sešlo i tentokrát více občanů než bylo stromků. V první etapě se zasadilo 30 vzrostlých lip směrem od hřbitova k obci, nyní bylo stromořadí dokončeno, zasázeno bylo 24 lip a stromořadí čítá 54 lip. Opět přišli celé rodiny, převážně mladí rodiče s dětmi a krásný den s teplotou přes 20°C si všichni užili: (Lípa srdčitá – Tilia Cordata). Nesmím zapomenout, že přišla i paní fotografka z Deníku Nymbursko Ivana Šmejdová a druhý den vyšel článek s fotografií o výstavbě lipové aleje v Milčicích. Výsadba byla ukončena asi v půl desáté. Závěrem pořídila společnou fotografii pí Kateřina Hejduková do novin Podlipansko. Tím byl hezký den ukončen.
Starosta ing Jakub Douděra a fotografka Nymburského Deníku Ivanka Šmejdová
Místostarosta Ladislav Zacha, Mgr. Kateřina Hejduková z Podlipanska a Petra Menšíková
Manželé Kafkových se synem Kájou a dcerou Verunkou zasázeli lípu č. 36
Lípu č. 39. zasadili Sedláčkovi z č. p. 11
Anetka a Lukášek, děti Petry Menšíkové také sázeli lípu.
31. 10. 2015 v sobotu se poprvé v historii Milčic slavil, převzatý svátek Halloween (anglosaský lidový svátek, který se slaví 31. října, tedy den před křesťanským svátkem Všech svatých, z jehož oslav se v Irsku vyvinul. Děti se oblékají do strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu s tradičním pořekadlem Trick or treat (Koledu, nebo vám něco provedu - v Americe typické pomalovávání automobilů, dveří, zubní pasta na dveřích, atd.) a „koledují“ o sladkosti). Je to podobný svátek jako naše dušičky, které se drží již od pohanských dob. Slavili jej už Keltové, Halloween se slaví především v Anglicky mluvících zemích. Oslavy svátku Halloweenu se ujali hlavně mladí lidé a rodiče s dětmi. O výzdobu se postarali: p. Nikos s partnerkou. Renata a Lenka Kopeckých s Petrou Menšíkovou zas roznášely připravené pohoštění pro děti a pro dospělé. Slečny měli úžasné přestrojení Po setmění, se utvořila řada a lampionový průvod se odebral k rybníku. Po návratu je čekalo několik soutěží a myslím, že si tento pro nás nezvyklý svátek všichni užili, protože se sešlo nejméně 35 – 40 lidí. Uvidíme, jestli tento svátek zdomácní.
O výzdobu v autobusové čekárně se postarali Nikos se synem Trianem
Historicky 1. svátek Halloweenu natáčela paní Nikol Douděrová s manželem ing. Jakubem Douděrou
Lenka a Renata Kopeckých z č. p. 61 s Petrou Menšíkovou
Paní Petrušková se svou rodinou z č. p. 19
Matěj a Matyáš a jeho sestra Kateřinka z č. p. 83
Manželé Královi – syn Jan, dcera Adéla a syn Štěpán
kde již rostla lípa z první výsadby lipového stromořadí (3. 11. 2012), ale nějaký vandal jí na jaře roku 2015 korunu ulomil! Ve stejné době byly pod svah v parku poblíž sochy zasázeny panem Jindřichem Králem dvě Douglasky, asi 2metry vysoké a 12 let staré, ze semenáčků je vypěstovala Eva Vyhlídalová. Sázelo se i podél nového lipového stromořadí, do mezer mezi zbývající třešně podél pole. 22. listopadu 2015 zde Douděrovi z č. p. 72 zasadili 9 slivoní a 3 blůmy.
9. 12. 2015 proběhlo natáčení ČT pro pořad HISTORIE cs., tentokrát byl pořad na ČT24 o písmácích Františku Josefu Vavákovi a Josefu Dlaskovi. Nejdříve natáčeli v expozici Milčic na OU a poté na návsi, kde je provedla Eva Vyhlídalová. Pořad byl odvysílán 9. 1. 2016 a opakoval se 10. 1. 2016. Byla to hezká propagace Milčic.
19. února 2015 Eva Vyhlídalová
Krajina v Polabí by se mohla zdát málo zajímavá, ale není tomu tak. Stačí si všímat drobností, jednotlivých stromů, vidět i toho nejmenšího tvora nebo kytičku. Pak teprve, kolik je zde zajímavých, doslova vzácných stromů, motýlů, ptáků a jiných živočichů.
Zdánlivě staré a neužitečné stromy jsou důležitou součástí přírody. Mají na nich své domovy vzácní brouci a hnízdí tam ptáci, všem dávají obživu. Proto je naší povinností, aby se zachovaly do doby, než vzrostou mladé stromky vysazené v současnosti. Potom bude v přírodě rovnováha.
Zastupitelé obce Milčice v každé době vynakládali velké finanční prostředky na obnovu zeleně v parcích i v okolí. O tom se dočítáme v různých zápisech už od doby písmáka Vaváka.
Na západ od obce jsou místem častých procházek, Roudníky, Písník a Figura, kam pohodlně dojdeme cestou od hřbitova. Po pravé straně cesty níže pod polem máme hezký výhled na celou oblast s rybníky a na Ameriku. Je to ráj pro rybáře, ale hlavně pro ptactvo a vodní živočichy, jako jsou žáby, lysky, divoké kachny, volavky popelavé a další. Vídáme zde přelétat sojky ze hřbitova, cestou nás doprovází konipas bílý, na poli vidíme strnady, stehlíky a nad vysokými topoly vídáme kroužit káně lesní. Straky můžeme vidět v každé části obce, kolem struh i u krmítek, v zimě až u domu. Jsou však ptáci, které zahlédneme jen jednou, jako například čápa černého za Roudníky a ve Figuře, nebo luňáka červeného při krátkém zakroužení nad dvorem. Na hřbitově míval hnízdo kalous ušatý a drobní ptáci jako rehek zahradní a další. Na rybník občas zaletí pár labutí, trvale zde žijí strakapoudi, žluny zelené a občas se nám podaří zahlédnout i ledňáčka říčního, jak se mihne nízko nad hladinou struhy. Ve struze pod rybníkem pod rybníkem žije užovka obojková i škeble rybniční, zahlédneme zde, ale i konipase lučního. Poslední roky se počet ptactva zvýšil, v parcích i okolí obce žije několik párů holuba hřivnáče, brhlíků a pěnkav obecných. Ojediněle se můžeme setkat i s jestřábem při lovu drůbeže až u domu.
Vlaštovka Obecná 2016
Pěnkava Jíkavec 2010
Konipas Bílý 2010
Stehlík Obecný 2010
Dlask Tlustozobý a Sýkora Koňadra 2011
Dlask Tlustozobý a Zvonek Zelený 2011
Brhlík Lesní 2010
Konopka Obecná 2011
Strakapoud Velký 2011
Sojka Obecná 2010
Krahujec Obecný 2012
Dudek Chocholatý 21. 4. 2011
Dudek Chocholatý 21. 4. 2011
Žluna Zelená 2013
V zimě nás u krmítek navštěvují i méně hojní ptáci jako: pěnkavy jikavci, dlaskové tlustozobí, červenky a konopky obecné. Na vzdálenějším místě v Americe se v zimě můžeme kochat pohledem na hejno hýlů, jak ozobávají semínko na mohutných jasanech. Ve větším množství, než předešle jmenované druhy přilétají ke krmítkům sýkory koňadry, sýkory modřinky, vrabci obecní i polní, zvonkové zelení a na jablkách si pochutnávají kosové černí, kteří o ně občas soupeří s drozdy kvíčalami. Jako zvláštnost, zde byly v roce 2005 spatřeni krásní brkoslavové severní. Na lov drobného ptactva si každou zimu přilétne i krahujec. Koncem zimy přilétají čížkové a vyzobávají semena z malých šišek na tújích. Přes léto můžeme vidět prozpěvujícího zvonohlíka zahradníka na televizní anténě, v parcích pak pěnici černohlavou a pěnici pokřovní. Koncem dubna (18-20) přilétají první vlaštovky, později jiřičky a rorýsové, kteří žijí jen u první bytovky. Nesmíme zapomenout ani na drzé špačky na třešních. Severně od obce, kam dojdeme Vránovou ulicí, žije několik párů poštolek, na vysokém topolu u cyklostezky můžeme při troše štěstí vidět pár kukaček. Občas se setkáme s čejkami, nebo vyplašíme koroptve a bažanty. Nad polem poznáme podle třepetavého letu a zpěvu už koncem zimy skřivana, o něco později u Loužek lze vzácně zahlédnout na jabloni u silnice ťuhýka šedého. V roce 2002 se stalo něco nevídaného, na poli u Loužek se slétlo hejno 21 čápů a s nimi 8 volavek popelavých. Asi se slétli za potravou, právě zde probíhala orba pole. Za humny domů na východní straně obce, byl dlouhé roky ze zarostlých, neudržovaných zahrad slyšet krásný zpěv slavíka při namlouvání. Nyní se po úklidu zahrad přestěhoval níže, kde je klid a houští. Uklizené zahrady mu nevyhovují. Pod obcí na struhách žijí kachničky a ondatry. Žije zde i moták pochop, velmi vzácný dravec, tolik nesmyslně pronásledovaný lidmi. Pod obcí žije stádo asi 15 – 20 kusů srnčí zvěře.
Stejně dlouhý je i seznam druhů motýlů, brouků a jiných živočichů žijících v naších zahradách, parcích, polích a příkopech. Z motýlů jsou tu druhy jak hojně se vyskytující tak i vzácné. K těm se řadí Bělásek zelný, bělásek řeřichový, žluťásek barvoměny, babočka paví oko, babočka kopřivová, babočka kopřivová, babočka bodláková, babočka admirál, babočka bílá, babočka osiková, babočka síťkovaná, okáč prosičkový, okáč kostřavový, okáč zední, okáč pohaňkový, okáč luční, bělásek rezedový a bělásek topolový i vzácní, otakárek fenyklový, otakárek ovocný, batolec červený, modrásek obecný, modrásek hnědý a černoskvrnný, perleťovec malý, soumračník jitrocelový a rezavý. Z těch větších nočních motýlů se zde vyskytují lišaj paví oko, lišaj vrbkový, lišaj lipový, lišaj svízelový, lišaj šeříkový, dlouhozobka svízelová nebo stužkonoska dubová až po menší druhy osenic a dalších nočních motýlů.
Lišaj svízelový foto: Josef Vyhlídal 2007
Lišaj lipový foto: Josef Vyhlídal 2006
Lišaj vrbkový foto: Josef Vyhlídal 2003
Lišaj paví oko foto: Josef Vyhlídal 2003
Otakárek feniklový foto: Eva Vyhlídalová 2014
Okáč zední foto: Eva Vyhlídalová 2009
Otakárek ovocný foto: Eva Vyhlídalová 2009
Babočka osiková foto: Eva Vyhlídalová 2009
Babočka síťovaná foto: Eva Vyhlídalová 2009
Babočka bílá C foto: Eva Vyhlídalová 2009
Babočka admirál foto: Eva Vyhlídalová 2009
Okáč bojínkový foto: Eva Vyhlídalová 2013
Babočka Bodláková foto: Eva Vyhlídalová 2009
Okáč luční foto: Eva Vyhlídalová 2009
Okáč prosičkový foto: Eva Vyhlídalová 2009
Batolec červený foto: Eva Vyhlídalová 2013
Soumračník foto: Eva Vyhlídalová 2013
Chybí foto
Soumračník rezavý foto: Eva Vyhlídalová 2013
Dlouhozobka zimolezavá foto: Eva Vyhlídalová 2013
Dlouhozobka svízelová foto: Eva Vyhlídalová 2013
Perleťovec malý foto: Eva Vyhlídalová 2013
Perleťovec stříbropásek foto: Eva Vyhlídalová 2013
Modrásek foto: Eva Vyhlídalová 2013
Žluťásek řešetlákový foto: Eva Vyhlídalová 2013
Když budeme mít štěstí, tak už začátkem května můžeme zlatohlávka zlatého, zlatohlávka skvostného i zlatohlávka mramorového nebo tesaříka obrovského, který žije na tlejícím dřevě dubů. Všechny jmenované druhy jsou velice vzácné a zákonem chráněné. Tesařík obrovský je veden v červené knize zvlášť ohrožených živočichů. Právě proto jsou důležité staré stromy pro jeho přežití. Tam, kde staré stromy nikoho neohrožují, by měli přirozeně dožít (stejně jako lidé). Dále můžeme najít v přírodě tesaříka skvrnitého, tesaříka zelenavého, černošpičatého, chrobáka velkého, hrobaříka obecného a další.
Příroda je tu pestrá pro každého, kdo jí chce vidět, stačí se rozhlédnout doma na dvoře nebo na zahradě. Večer vás překvapí ježek, jindy ještěrka obecná vyhřívající se na kameni, nebo vzácnější ropucha zelená. Za šera nás překvapí i malý netopýr na lovu.
Na procházkách do polí můžeme zde nalézt i pěkné kamínky, a to nejen obyčejné oblázky. Nacházejí se zde zkamenělé kmeny stromů – araukarity, nebo naplavené kamínky z Podkrkonoší, tzv. Polabské acháty, záhnědy a křišťály. I tato neživá příroda je krásná.
Asi v roce 2004 pan Sůs vyrobil několik desítek budek pro ptáky a rozvěsil je na stromy ve všech parcích, na hřbitově, u rybníků, v Americe, na Roudníkách, ve Figuře a na vysoké stromy lemující struhy. Byla to záslužná práce, jejímž výsledkem bylo plné osazení budek ptactvem.
A co víme o jmenovaných místech častých procházek z minulosti? O Písníku víme, že koncem 19 století obecní zastupitelstvo několikrát jednalo s Tatcemi o jeho odkoupení. K dohodě nakonec došlo. O Roudníkách zase víme to, že se sem roku 1028 prodlužovala cesta od hřbitova k poli pana Vaváka na Varhánkách. Víme, že byl ve 20 – 30 letech 20. století průběžně opravován můstek přes jezírkový potok, a to dřevěnými fošnami, že práci prováděl Kolář Josef Verner za 2000,- Kč a stavidla byla ocementována. Dále víme, že zde bylo osázeno 100 švestkových stromů a v Americe se opravovala cesta a byly pokáceny stromy, které vadily při obdělávání polí. Figura zřejmě vznikla při stavbě železnice roku 1841 – 1845 při stavbě náspu a přemostění potoka. V současné době je cesta do Ameriky těžko přístupná, bývalá pěkná cesta je zarostlá náletovými dřevinami a okolí cesty je porostlé rákosem, což zase vyhovuje ptactvu a zvěři. Stavidla na Roudníku byla odstraněna v 70. letech minulého století a švestkových stromů dodnes dožilo asi pět jedinců.
Tak rozmanitá a bohatá příroda je v našem okolí, a to jsme se nezmínili ani slůvkem o rostlinách. Z těch nejnápadnějších, na březích rybníků a struh to jsou: žlutý kosatec, pomněnky, blatouchy, kohoutek luční (ten roste jen na bývalé struze) nebo ryt žlutý (rezeda). Na konci cesty do Ameriky můžeme koncem léta spatřit koberec rozkvetlých ocúnů, na jaře zase větší ostrůvky kvetoucích petrklíčů. Údajně zde byla zjištěna lokalita, kde roste vzácný vstavač. Na jaře pak v parku u Šebkovy vily vyrazí žlutý koberec rozkvetlých orsají jarních, sasanek a křivatců. V okolí struh rostou vrby jívy, orobinec, šípky a hlohy. Tak bychom mohli pokračovat i o stromech, jako příklad za všechny jmenujme dva úžasné platany, javory a jasany u rybníka a na návsi krásnou lípu u č. p. 83.
Text napsala a fotografie ze svého archívu vybrala. Eva Vyhlídalová (v roce 2009 – 16).
Korekce a přepis rukopisu provedl. Ing. Petr Dytrych.
Text a fotografie na internetové stránky Milčic historie Milčic vložil. Bc. Rostislav Král (v roce 2016).
O činnosti milčických spolků AFK Milčice – Sokol Milčice a Střelecký spolek se dočtete na jejich vlastních Internetových stránkách.
Svaz rybářů a Myslivecké sdružení své stránky nemají.
http://www.sokolmilcice.estranky.cz/
http://www.ssk-milcice.cz/klub.html
1. VAVÁK, František Jan: Paměti Františka Jana Vaváka, souseda a rychtáře milčického z let 1770-1816. (knihy I-V:) Vyd. Jindřich Skopec. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1907-1938
2. VAVÁK, František Jan: Paměti Františka Jana Vaváka, souseda a rychtáře milčického z let 1770-1816. Kniha VI-VII (1810-1816) Kučera Martin (ed.) Vyd. Karolinum 2009 ISBN 9788024614823
3. Středočeský sborník historický, Sv. 13, č. 1, 2: Praha, Státní oblastní archiv v Praze ve spolupráci s okresními archivy Středočeského kraje, 1978. ČLÁNEK - Jonášová-Hájková, Stanislava, Vlastní životopis F. J. Vaváka.
4. KOŽÍŠEK, Karel František, Josef Čečetka a F. Brzák: Poděbradsko: obraz minulosti a přítomnosti : práce učitelstva okresu, Svazek 1. Vydáno 1906
5. KUTNAR, František: Postavy české minulosti sv. 3. František Jan Vavák, Praha : Českomoravský kompas, 1941
6. MAREK, Josef – kronikář Třebestovický: Soubor 18 publikací o Milčicích. Psáno 1925
7. PAMĚTNÍ KNIHA MILČIC: Z roku 1925
8. ZASTUPITELSTVO, Obce Milčice: Jednací protokoly obecního zastupitelstva Milčic z 2 poloviny 19. století (1868 – 1892).
9. KYSILKA, František: Poděbradsko 1957 – 58, článek odborného učitele františka Kysilky z Peček.
10. ZÁPISY MNV: Zápisy z MNV z let 1946 – 1958?
11. VYHLÍDALOVÁ, Eva: Vlastní zápisy Evy Vyhlídalové
12. VONDRÁČEK, Vladimír: Lékař vzpomíná (1895–1920). Vyd. Avicenum 1973.
POUŽITÁ OBRAZOVÁ PŘÍLOHA
1. VYHLÍDALOVÁ, Eva: Soukromý archív fotografií Evy Vyhlídalové.
2. VYHLÍDALOVÁ, Eva: Soukromé fotografie z pohádky Sůva z Nudlí, Vysíláno ČT 28. 9. 2006
