Z historie obce
M I L Č I C E
Autorka rukopisu, fotografií dobových dokumentů i současnosti: Eva
Vyhlídalová
Přepis, doplnění faktů, aktualizace a digitalizace: ing. Petr Dytrych
©Eva Vyhlídalová 2011
V České republice jsou ještě čtyři obce, resp. části obcí stejného
jména, jsou to Milčice u Blatné a Milčice u Kraselova na okr.
Strakonice, Milčice u Myslíva a Milčice u Sušice na okr. Klatovy, vše
tedy v Jihočeském kraji.
Naše obec byla vystavěna kruhovitě na mírném návrší kolem silných
pramenů, které jsou svedeny do nádržky – bývalého brodidla. Milčice leží
v nadmořské výšce 199 m, (topografický popis: pyramida 250 krokův jižně
od obce. Výška na Poděbradsku a okolí 1877-1879 c.k. vojenským
zeměpisným ústavem vídeňským trigonometricky stanovené). Rozloha
milčického katastru je 650 ha.
Obec se nachází na rozhraní současných okresů Nymburk a Kolín. V
současné době mají Milčice 110 čísel popisných a cca 315 obyvatel. Do r.
1960 spadaly Milčice pod okres Poděbrady, nyní je to okres Nymburk a
kraj Středočeský, vedený hejtmanem.
Obr. vlevo:
Plánek Milčic z roku 1590, uvedený v Pamětní knize Milčic
Místo, kde se obec Milčice nachází, bylo obydleno již od pradávna. Na
doby předhistorického osídlení ukazují často vykopávky popelnic i s
milodary. Bohužel se stává, že dělník z nevědomosti udělá v okamžiku
objevení popelnice z ní hromadu střepů. Trochu zachovalé památky byly
uloženy v kabinetě naší školy. Byly prý vykopány v místě kde dnes stojí
čp . 41.
V naší krajině byl učiněn nejdůležitější nález v r. 1892 a to v Boru u
Poděbrad, obsahoval asi 80 stříbrných mincí z let 68-191 n.l. Menší nebo
jednotlivé nálezy se našly také v Milčicích, Tatcích, Vrbové Lhotě,
Pečkách, Pňově a Sadské. I podle kosterních vykopávek z období 2. stol,
před.n.l. víme o jistém osídlení, které však nebylo ještě trvalé.
Milčice patří k nejstarším českým osadám, již Dalimil vypráví o
starožitné osadě Milčicích. Kde p. Benna žil, kníže Bořivoj II. v roce
1116, když mocí zázračnou skrz sv. Apolináře z vězení Milánského
vysvobozen byl, prý tam hostil. Bořivoj II. založil chrám sv. Apolináře
v Sadské po r. 1117n.l.). Milčice náležely k blízké tvrzi Tatce, s níž
se na sklonku 13. století k proboštství Vyšehradskému připojily.
První písemná zmínka o Milčicích je z 26.ledna 1294, kdy vydává král
Václav II. na Poděbradském hradě darovací list. Milčice daruje
Vyšehradskému proboštství náhradou za jiné dvě obce, které převádí ke
Zbraslavskému klášteru, z čehož je vidět, že byly již tehdy Milčice
bohatou a vysoce ceněnou obcí. Pro intriky, které vyšehradský probošt
Jan II. vedl proti králi Janu Lucemburskému, byly mu Milčice r. 1322
odebrány a staly se zbožím královským.
Ve válkách husitských, když císař i jměním církevním si pomáhal, zapsal
též tvrz Tatce (nepochybně i s příslušnými Milčicemi) pod probošta
vyšehradského s dvorem i dědinami.
Však roku1525 nacházíme již Milčice samé, co majetek Bedřicha,
purkrabího z Donína, jenž je s Písty a Zvěřínkem městu královskému
Nymburku odprodal. Přihlédnouce ale k listině od 26. Juli 1547 kterouž
městu Nymburku statky zkonfiskovány, shledáváme, že toho času Nymburku
již náležely, naproti tomu ale nacházíme je mezi osadami, které při
drženém soudu 28.7.1547 Starému městu Pražskému odňaty jsou byly. Neb
Staré Praze odňaty jsou ve vůkolí zdejším Tatce, Třebestovice, Milčice a
Mračínsko a z místních okolností můžeme souditi, že Milčice, spíše také
Milečice znamenají, neb obého názvu se užívalo, byvše nepochybně mezi
časem Nymburským na obec Starého města Pražského odstoupeno, a od této
poslednější dle starého způsobu opět k tvrzi pražské připojena.

Po konfiskaci městských statků ke koruně, byly Milčice Písty a Zvěřínek
k císařskému panství poděbradskému přivtěleny, protože je v urbu od r.
1590 zaznamenané nacházíme. Obec tato potrvala stále při panství
poděbradském, když pak ale komora česká panství dle zápisu ve Vídni dne
1.7.1839 s 2 městy, 43 rustikálními a 10 dominikálními vesnicemi v ceně
10 ti letého průřezného výnosu 1,151.468 Zl. Respektive po srážce
schodku 12.423 Zl. za ocenění 1,634,050 Zl. odprodala, přešlo panství v
držení svobodného pána Jiřího ze Siny, po němž je jeho syn Šimon ze Siny
podědil.
Pokračování >>>